Martine, prozradíte nám něco o sobě a vaší cestě od graffiti umělce k tvorbě obrazů a grafik?

Na počátku určitě bylo graffiti, tím to začalo, ale v roce 2000 jsem měl úraz, který byl s graffiti spojen, a to mě od této formy umění trochu odpojilo a začal jsem malovat obrazy. Byla to první malá zkušenost, komornější výstavy, ale také jsem se čím dál víc přikláněl i k počítačové grafice. 

Proměnil se Váš styl malování v průběhu let?

Určitě ano, ale stále vychází z linií, čar a prvků graffiti. Jsou jinak strukturované, protože u graffiti jde hlavně o písmo, u mých obrazů jsou to převážně křivky. Co se hodně proměnilo, je barevnost mých obrazů a grafik, na počátku jsem tolik výrazných barev nepoužíval.

Pracujete spontánně, nebo s předem danou vizí?

To je dobrá otázka. Občas se mi totiž o křivkách a liniích i zdá. Určitě nad podobou svých děl přemýšlím, nejsem typ umělce, který by přišel k plátnu a expresivně na něj dílo „vychrlil.“ Ačkoliv dřív to tak bylo a myslel jsem si, že jinak to ani dělat nejde. Dnes chci mít do detailu promyšlenou každou linku, abych si s podobou obrazu mohl opravdu pohrát a byl spokojený. Co nechávám náhodě je první vrstva, kterou na obraz nanáším, kdy rozleji barvu a plátno nakláním, foukám airbrushem, stříkám na něj vodou, zasahuji štětcem, nebo voskovkami tak, aby se linie roztrhaly. A to je ten spontánní proces. Ale vlastní linie už mám naskicované a dělám je záměrně a systematicky vrstvu po vrstvě.

S tím souvisí naše další otázka – co do svých obrazů promítáte? 

Snažím se do nich promítnout čistou energii a radost. Pro mě je tvorba relax a snažím se, aby to na výsledném díle bylo znát.

Který z projektů byl vyloženě Vaší srdeční záležitostí?

No přeci tenhle projekt, to je jasné (směje se). Obraz, který jsem namaloval pro etiketu barelového piva vznikl na popud majitele pivovaru Ondry. Nejprve mi napsal, že se mu moje tvorba líbí, a že by byl rád, kdybychom mohli vymyslet nějakou spolupráci. Ondra byl z projektu barelových piv nadšený, předal mi spoustu informací – jak vznikají, jaké mají složení, jak zrají v sudech, pro mě to byl úplně nepoznaný svět. Sršela z něj čirá radost, takže jsem to nacítil a snažil se do obrazu promítnout barvy všech jednotlivých ingrediencí, které v pivu jsou. 

My už jsem to ještě před rozhovorem naťukli – co Vy a pivo? 

Pivo nepiju prakticky vůbec. První lok jsem měl někdy v sedmnácti letech a od té doby nic až do dneška, kdy jsem ochutnal tenhle Bourbon Stout. A je pravda, že i jako nepivaři mi opravdu chutná. Ale o pivovaru Zichovec jsem už předtím slyšel, protože můj kamarád má v Praze obchůdek s craftovými pivy. Ale jak už jsem říkal, nejsem pivní nadšenec a co se týče piv, koukám hlavně po etiketách. 

Martine ještě otázku závěrem – jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Malovat, malovat, malovat a být šťastný.