Dostáváme se k další „vadě“, která tak úplně vadou nemusí být. Fenolická chuť má mnoho podob a v několika pivních stylech jí dokonce vyhledáváme. Může to být například hřebíčkový charakter německých hefeweizenů, peprný projev belgických ejlů nebo medicinální projev piv stařených v sudech po nakouřené whisky. Ale když se tyto chutě objeví v pivech kam nepatří, rozhodně si je neužijeme.
Acetaldehyd se vyskytuje přirozeně a jeho profil můžeme poznat ve zrajícím ovoci nebo třeba kávě. V pivu ale tuto chuť potkat nechcete, její štiplavý jablečný projev vám totiž dokáže zamaskovat projev surovin, které si v pivu chcete opravdu vychutnat.
Britská pivní kultura si velmi dlouho žije svým vlastním životem a pro kontinentální evropany často nenabízí příliš snadné pochopení. Její styly a výrobní postupy v Anglii vyvinuté se ovšem podepsali do většiny pivních stylů, které dnes považujeme za vlastní. Otisk britského pivovarnictví tak naleznete v plzeňském ležáku i americké IPA. Když evropan mluví o anglickém pivu, často mluví o teplých plochých ejhlech, které shledává obtížné na pití. Tahle skupina piv se nazývá English Bitter a dodnes je nejvýraznější nositel anglické pivovarnické tradice.
Jedna z nejběžnějších vad v pivovarnictví, která provázela chuť českých řemeslných piv hlavně v počátku místní řemeslné revoluce, je tzv. kukuřice – Dimethylsulfid nebo DMS. Její častý výskyt se dá shrnout do tří aspektů: 1)Její chuť není intuitivně nechutná, a tak spoustě pivovarníkům a konzumentům prostě nevadí. 2)Abychom se jí zbavili, potřebujeme poměrně vysoký odpar, který spousta pivovarníků není ochotná dodržovat, neboť chtějí maximalizovat produkci. 3)Není toxická, takže není důvod, aby její výskyt hygienické složky jakkoliv potírali.
Pojďme se podívat co o DMS víme.
Bavit se v dnešní době o sladkosti nebo nedokvašenosti může znít zábavně, ale nikdy to nebylo aktuálnější. Přehnaně sladká piva byla historicky za vadu prostě považována a to že se v dnešní době zcela běžně zákazníkům podávají piva s cukrem v řádech desítek gramů na litr, je poměrně zvláštní úkaz. Každopádně, když se bavíme o sladkosti jako vadě, bavíme se o stylech, kam sladkost nepatří.
Sedíme v malém sousedském pivovárku v Hirošimě, předposledním městě našeho třítýdenního putování po Japonsku. Střídavě od sebe upíjíme lehký pšeničný ejl a kávový stout, přičemž si začínáme stále intenzivněji uvědomovat, že náš výlet bude brzy u konce. Nepříjemné myšlenky na návrat do pracovního procesu ale naštěstí přerušuje manželka Bára překvapivou informací, že jsme právě v Japonsku ochutnali už sto různých druhů místních piv. Nejprve nevěřím, ale Untappd nelže. Po krátkém zamyšlení se vlastně ani není čemu divit. Je pravdou, že naše cesta za chrámy, bambusovými lesy, zábavními parky, arkádovými hernami a restauracemi s lokálními specialitami byla pivovary záměrně protkaná celkem pravidelně, takže konečné skóre 115 ochutnaných vzorků dává docela smysl.
Kočičinec je zábavná vada v tom, že hranice kde vadou býti začíná je u každého beergeeka úplně jinde. I mnoho legendárních amerických sládků mluví často o „catty“ chuti jako něco, co je v mnoha jejich pivech žádoucí. Co je ale jasné, že je vždy vadou ve vysokých koncentracích. Jen je tedy těžko určitelné kde je nějaká objektivní hranice.
V druhé půlce dubna jsme po dlouhé cestě a nejedné debatě poslali do světa náš první Pastry Sour. Zatímco v pivovaru teprve utichala dlouhá a místy vášnivá diskuze o vydávání/nevydávání v našich očích sladších piv, začaly chodit první recenze a s němi přišlo velké překvapení. Podle mnohých totiž naše pivo s 60 g sacharidů na půllitr bylo „málo sladké“. To byl první moment, kdy mi opravdu došlo, jak moc pasterovaná nedokvašená sladká piva ohýbají spotřebitelské preference mezi konzumenty řemeslných piv.
Někteří z nás, kteří v roce 2016 pracovali po pražských pivotékách a barech s řemeslným pivem, měli v té době tu čest poprvé potkat mladou ženu jménem Karolína Fialová, která obcházela podniky se svým prvním pivem „Stout No. 1“. Ve 23 letech se tak stala jednou z nejmladších sládkových v České republice a velmi rychle si získala místo v srdcích českých pivařů a to hlavně neotřelostí a spolehlivou kvalitou svých piv. Dnes, o necelých 7 let později (už se jménem Chroustovská) je Karolína jedním z nejváženějších výrobců českých piv a známým průkopníkem nových světových stylů.
S kooperačníma várkama mezi pivovarama je to podobný jako s featuringama v rapu. Některý jsou dělaný ze starejch dobrejch přátelství, některý pro zafelení a poznání se s lidma ze scény, a některý v touze posílit brand, urvat fame a market penetration.
Pivovar Zichovec
ul. 5. května 2789
44001 LOUNY
eshop@pivovarzichovec.cz
Stránky používají Cookies.
Užíváním stránek souhlasíte s užíváním cookies dle zásad uvedených v podmínkách užití stránek.
© 2022 I. Zichovecká s.r.o. | Design by MOO Design & Created by eSoul
Tady ještě zbývá prázdné místo
