Tím spíš, když standartní pivní sklenice v Japonsku odpovídá objemem našemu malému pivu a není výjimkou, že místní popíjejí po 200ml sklenkách. Výčepními často proklínaný degustační set je v této zemi základní výbavou každého baru, ale na své si přijdou i ti, kteří vyžadují půllitr či pintu. Výběr ze dvou velikostí skla je zde naprostým minimem, obvykle jsou k dispozici tři, v ojedinělých případech dokonce čtyři druhy.

I ten nejmenší podnik má často na výběr širokou škálu čepovaných piv, což v kombinaci s malými sklenicemi znamená, že Japonci si v pivu potrpí především na pestrost. Když si pak v baru s dvaceti výčepními kohouty a třemi velikostmi skla chcete něco objednat, můžete obsluze především v početnější sestavě pěkně zatopit. I proto není výjimkou, že objednávka často probíhá skrze webovou aplikaci po načtení QR kódu na stole nebo dokonce přes zabudovaný tablet. Tím se celý proces zefektivní a prostor pro chybu minimalizuje. Pro turisty má tento systém navíc tu výhodu, že si například s pomocí překladače v mobilu pohodlněji vyberou, na co mají právě chuť. Ač jsou totiž pivní styly ve většině případů pojmenované anglicky, názvy a popisky piv především mimo velká města nikoli. Personál navíc kromě hlavních turistických oblastí často anglicky moc nerozumí. Že si objednáváte ovocný sour tedy zjistíte poměrně snadno, jaké ovoce ale bylo při výrobě použito už není vždy na první pohled jasně patrné.

Po prozkoumání menu v prvních navštívených barech jsme si velice rychle zvykli na skutečnost, že v Japonsku k pivu neodmyslitelně patří dobré jídlo. I ta nejzapadlejší hospoda není jen prachsprostou nálevnou, ale nabízí ve většině případů i teplou kuchyni. To ve výsledku sice ještě více nafoukne už tak dost mastný účet (obvyklá cena velkého řemeslného piva se v přepočtu točí kolem dvou stovek), ale jak sami jistě dobře víte, s jídlem na stole se zkrátka popíjí mnohem příjemněji. Jídelní lístek je obvykle stejně početný jako ten pivní a porce spíše degustační, takže není problém mít za sebou po pár hodinách stejný počet dojedených talířků jako vypitých sklenic. Smažené kuře, grilované krevety, klobásy, uzená kachní prsa nebo nakládaná zelenina jsou obvyklým doplňkovým sortimentem barů, ve kterých byste u nás čekali tak maximálně pytlík smažených brambůrků nebo utopence.

Ačkoli je Japonsko země po mnoha stránkách pestrá a tu pivní nevyjímaje, je evidentní, že se na tamější scéně prosadilo několik jmen, o kterých se dočtete, pokud vás bude zajímat následující deníková část. Už při naší cestě, a při následné rekapitulaci to platí dvojnásob, jsem si všiml, že se názvy některých pivovarů v barech začínají opakovat i přesto, že jsou občas i stovky kilometrů od svého města původu. To pochopitelně platí pro velká města a vlastně to není o moc jiné než u nás, přesto mě tato skutečnost vzhledem k velikosti Japonska a stovkám po něm rozesetých pivovarů trochu zarazila. A teď už se pojďme přesunout k našim nejzapamatovatelnějším zastávkám, konkrétním pivům a dalším zajímavostem.

YONA YONA BEER WORKS (TOKIO)

První pivní zastávka, jedna z několika zavedených místních poboček. Polední otevírací doba dodržena, jako ostatně všude jinde v Japonsku, přesně na čas. Ochutnáváme jejich vlajkový ejl, následně i porter. Za naši cestu jsme určitě narazili na kvalitnější kousky, ale na druhou stranu je nám okamžitě jasné, že v téhle zemi žízní neumřeme. Jestli si ale kvůli něčemu budu tento pivovar osobně pamatovat, tak je to překvapivě kvalitní Sho-kino Satan IPA s pouhými 0,7 % alkoholu.

MIKKELLER (TOKIO)

Asi není žádným překvapením, že je Tokio domovem mnoha poboček mezinárodně známých pivních značek. Mezi nimi nechybí ani dánský Mikkeller, který ale stejně jako mnozí další dává na svých kohoutech šanci i mnoha místním menším pivovarům. Jsme potěšeni, jak dobře si v Yorocco Beer umějí poradit se světlým ležákem a na první pohled nelze přehlédnout ani dalšího zástupce stejného stylu s jednoduchým českým názvem „Pivo“ od Firestone Walker. Ten ale pochází z Ameriky, takže ho přeskakujeme a ochutnáme radši lehký bitter od ósackého Minoh.

GOODBEER FAUCETS (TOKIO)

Co by od baru Mikkeller kamenem dohodil, se nachází další zajímavý podnik. Goodbeer Faucets nabízí piva z celého světa v sudech i plechovkách, přičemž čepovaných vzorků je k dispozici hned 40. My si pochvalovali především Extra Pale Ale od Isekadoya a poprvé se seznámili s pivem s japonskou rýží používanou na saké, konkrétně ležákem Blue Rabbit od pivovaru Open Air. Zároveň hned den po příletu poprvé porušujeme své nepsané pravidlo omezující degustaci především na lokální produkci a ochutnáváme excelentní divoký kyseláč s višněmi od australského Future Mountain Brewing and Blending.

ØL BY OSLO BREWING CO. (TOKIO)

V tokijské čtvrti Šibuja se to pivními podniky jen hemží, a tak bez problémů sedíme u další série piv už za pět minut po placení v předchozím lokále. Øl je podobný příběh jako u baru Mikkeller, tentokrát v podání z Norska a opět i s japonskými vzorky, které nás zajímají především. U piva Underwater od Nara Brewing Co. se opět dotýkáme výroby saké, tentokrát skrze použité kvasnice. Tohle asi nebude náš oblíbený šálek piva, takže to radši spláchneme pomerančovým stoutem a na závěr si ještě dopřejeme skvělý lehký citrusový saison. Tím ale naše setkání s Øl nekončí, protože o dva dny později neplánovaně zjišťujeme, že minutu od hotelu sídlí jejich druhá pobočka. Nezastavit se a přijít tak o neobvyklý sour z nakládaných okurek s bazalkou nebo saison s japonským pepřem by pochopitelně byla věčná škoda.

POPEYE (TOKIO)

Bezpochyby jeden z nejznámějších pivních podniků ve městě se pyšní nabídkou až sedmdesáti čepovaných piv. A co víc, většina z nich je japonských. Na tuhle zastávku je potřeba si vyhradit poněkud více času, protože i při konzumaci malých degustačních sklenic nebudete vědět, kam dřív skočit. Přehlednosti pomáhá objednávací systém skrze webovou aplikaci, do které se dostanete přes individuální QR kód pro každý stůl. Na webu jsou piva vcelku přehledně seřazena podle stylu, stačí vybrat konkrétní mok, velikost skla a do minuty u vás stojí obsluha s vaší objednávkou. Pokud navíc přijdete včas, dostanete k dražším kouskům dokonce jako bonus na výběr z několika pochutin. Rychlejší degustátoři tak mají během první hodiny po otevření při dostatečné žízni o večeři postaráno. Popeye už má dokonce i vlastní malý pivovar, takže logicky začínáme u jejich domácí produkce. Ať zkoušíme bitter, pšeničný ejl nebo kávový stout, nemáme v podstatě co vytknout. A že je laťka kvality nastavena vysoko nejen pro vlastní piva se přesvědčujeme i u mnoha dalších vzorků, mezi nimiž jednoznačně vyčnívá kaštanový imperial stout od Miyazaki Hideji Beer, na který jsme narazili při naší druhé návštěvě těsně před odletem zpět domů.

Y.Y.G. BREWERY (TOKIO)

Kdybych musel z navštívených pivovarů vybrat skutečně jen ty nejlepší, určitě by mezi nimi nechyběl právě tento. Zájemci se mohou nechat vyvést výtahem do prostorné restaurace v sedmém patře a kombinovat výborná piva s vybranými pokrmy z celého světa, my máme ale později spadeno na suši, takže se můžeme kochat výhledem na maličký pivovar vystavený za sklem u malého výčepu v přízemí. Jak jsme si v Japonsku ale ještě několikrát ověřili, malý prostor není limitem pro pestrost nabídky nápojů, takže dostáváme lístek s aktuální nabídkou třinácti zdejších piv. Přečtení prvního řádku je pro nás okamžitě i první objednávkou, protože lehký ejl s rajčaty a vodním melounem prostě musíme vyzkoušet. Dobře vybalancovaná ovocná složka, která ve výsledku jen lehce doplnila chuť piva napovídá, že zdejší sládek má bezpochyby cit pro kombinaci chutí. To ostatně později dokazuje třeba i lehce nakuřovaný helles nebo NEIPA s mangem, solí a chilli.

NEIGHBORS (KAMAKURA)

Z velkoměsta doslova posetého zajímavými podniky k navštívení se po prvních dnech přesouváme do lokace s řádově nižší populací. Jak se ukázalo, ani v menších městech nebyl problém najít alespoň na craft beer zaměřenou hospodu nebo rovnou pivovar, výběr už ale zdaleka nebyl tak široký. Neighbors je malý bar nabízející na prvním místě stejnojmenný ležák podle vlastní receptury vyráběný v nedalekém pivovaru Repubrew. V chuti rozhodně nezapře vliv Ameriky, který je ostatně odražen i v přítomnosti čepovaných piv od Sierra Nevada nebo Denver Beer. Domácí produkce tu ale i tak má své místo a my se proto můžeme seznámit s další hrstkou pivovarů z okolních měst.

WEST COAST BREWING (ŠIZUOKA)

Návštěva pivovaru West Coast Brewing pro nás byla jedinou předem domluvenou schůzkou a zároveň jediným dnem bez doprovodného turistického programu. Původní zájem o návštěvu kvůli členství v Pink Boots Society ještě vzrostl po prozkoumání profilu na Untappd a přečtení několika nadšených ohlasů od pivařů, kteří měli možnost jejich produkty ochutnat.

Dívčí směna má zrovna volno, takže se nás ujímá sládek Grant z Los Angeles, který se tu před lety usídlil během svého putování po Japonsku. Stačí se před tímto malým přístavním pivovarem nechat ovát mořským vzduchem, zahledět se na nedalekou horu Fudži a vlastně se není čemu divit. Grant nás ochotně provází svým královstvím s výstavem kolem 4000 hl piva za rok a s každým jeho dalším slovem začíná být jasné, že není ve svém řemesle žádným nováčkem. Zkušenosti z amerického Highland Park Brewery v kombinaci s neupadajícím nadšením, pracovitostí a pěti lety další praxe v Japonsku zformovaly mistra, který ví snad o všem, co je v pivovarnictví právě trendy.

Bavíme se o surovinách, technologických postupech, ale i zdejším pivovarnictví obecně a preferencích japonských pivařů. Jak už jsme sami stihli zjistit, jejich nároky jsou evidentně vysoké především co se variability týče, takže pro West Coast Brewing není výjimkou vydávat po malých várkách klidně i tři nová piva týdně. Když vidím, jak je budova posetá 5litrovými soudky, které je potřeba po těchto nízkých objemech neustále plnit a sanitovat, musím uznat, že za úspěchem tohoto pivovaru musí stát opravdu enormní množství práce.

Aby se West Coast Brewing nemuseli při odbytu své produkce spoléhat pouze na ostatní hospody, mají hned přes cestu vlastní moderní bar s možností ubytování (a vlastním výčepem v každém pokoji) jménem The Villa, kde nabízejí dvě desítky svých aktuálních piv. Nabídka je opravdu široká, pro mě osobně ale nejvíce zajímavá americkými double i triple IPA, které má Grant i vzhledem ke svým kořenům zvládnuté minimálně na dvakrát podtrženou jedničku. Se špičkovou kvalitou ale přichází i odpovídající cena – ty nejdražší kousky dozrávané v dubových sudech vyjdou v přepočtu na půllitr i na více než tisíc korun, zmíněné IPA asi na tři stovky. I za tuto cenu se ale bezpochyby jedná o jeden z nejlepších pivovarů, které jsme nejen v Japonsku kdy navštívili. 

KYOTO BEER LAB (KJÓTO)

Ani v historickém Kjótu jsme se nezapomněli porozhlédnout po dobrém pivu a naše volba padla na maličký pivovar s výčepem s názvem Kyoto Beer Lab. Usedáme na poslední dvě volná místa a projíždíme lístek. Zdejší laboranti evidentně rádi experimentují s čajem, takže v prvním kole ochutnáváme čajovou IPA a stout. Další trefa, ještě se zdržíme. Aspoň budeme mít více času prolistovat k zapůjčení přístupnou mangu, která se zabývá výkladem o pivu. A vida, po pár stránkách narážíme na českou vlaječku, vyskytující se v komiksu jak jinak než ve spojitosti se spodně kvašenými pivy.

BAK BREWERY (ÓSAKA)

Do provokativně vyhlížejícího růžově osvětleného podniku míříme rovnou z nádraží po příjezdu do Ósaky. K naší smůle se jedná o asi nejhůře přístupný bar s dlouhými úzkými schody do podzemí, takže po jejich zdolání se všemi zavazadly máme okamžitě o to větší žízeň. Tu ale spolehlivě zažene výborná tmavá pšenice a saison s pěti druhy bylin v čele s citronovou trávou. Od zdejšího personálu se dovídáme, že za sklem vystavená technologie je tu jen na okrasu, pivo už se vaří jinde. A když už je jasné, že jsme do města přijeli mimo jiné i za pivní turistikou, dostáváme velmi nápomocného tištěného průvodce po zdejších výčepech s konkrétními tipy na ty nejlepší z nich. Lepší první zastávku jsme si ani nemohli přát. S díky odmítám pomoc s dohromady přes 40 kilo vážícími kufry od ne o moc těžšího barmana a míříme do hotelu.

Bak Brewery, zastávka druhá. Po několika dnech a mnoha navštívených doporučených podnicích, o kterých se dočtete níže, se vracíme poděkovat za tipy a ochutnat další vzorky. Přesně jak jsme doufali, nacházíme za barem stejnou sestavu jako poprvé. Jak právě zjišťuji, objednaný imperial stout evidentně unikl našim záznamům, čemuž se ale vzhledem k pozdní hodině nelze divit. Určitě ale stál za to, protože si matně vzpomínám, že jsem ho celý zbytek večera za nic nevyměnil. Nejzajímavějším momentem dne pak bylo loučení, kdy se při výměně kontaktů ukázalo, že zdejší barmanka, která zrovna neměla směnu, navštívila Česko a ochutnala spoustu našich piv. A protože většina nejlepších nápadů přichází po půlnoci, dostávám z ničeho nic dotyčnou k telefonu a povídáme si o jejím pobytu u nás. Vrcholem všeho ale byla její reakce po zmínce o pivovaru Zichovec, který podle popisu loga okamžitě poznala a následně začala vzpomínat na passionfruitový kyseláč. Svět je zkrátka malý.

CRAFT BEER MARKET (ÓSAKA)

O náročnosti návštěv obchodních center se jistě každý z vás někdy přesvědčil na vlastní kůži. Japonci ale přišli na efektivní způsob, jak si nakupování zpříjemnit. Klíčem k úspěchu je pochopitelně craft beer, v našem případě konkrétně podnik Craft Beer Market v obrovském podzemním nákupním komplexu Umeda. Otevírací hodina stanovená na jedenáctou dopolední je v tomto prostředí nastavena zcela ideálně, takže si po obědě skočíme na jedno, a to navíc s happy hour slevou. Po příchodu zjišťujeme, že jsme předchozí den přišli o tap takeover pivovaru Nara Brewing Co., přičemž několik piv je stále ještě na čepu. Tak to je trefa, protože ačkoli jsme už jedno nebo dvě jejich piva ochutnali jinde, při našem výletě do Nary měl pivovar zavřeno, takže se k jejich pivu dostaneme alespoň tímto způsobem. Výhodou akce z předchozího dne byly připravené letáčky ke konkrétním pivům s anglickými popisky, takže víme, že jsme pili německý ejl, který vychází z receptu na Märzen, ale liší se způsobem kvašení, vanilkový stout s dubovými štěpkami a pšeničný ejl s jasmínem s pomerančovou kůrou. Další vynikající pivovar do sbírky.

UMINEKO (ÓSAKA)

Po necelých dvou týdnech v Japonsku už jsme viděli leccos a fakt, že při omezené rozloze a početné populaci má každý čtvereční metr cenu zlata, nás už nemohl překvapit. Tohle byl ale opravdu extrém. Umineko je přes pět let fungující bar, jehož rozloha nepřesahuje 15 m². Přesto tu ale s drobnými kompromisy najdete vše, co byste si mohli přát. Vysoká lednice plná malých soudků s vyvedenými výčepními kohouty nabízí osm druhů piv. Nám padl do oka ležák s yuzu a hruškový graff, tedy hybrid piva a cideru. Čepuje se do jednorázových plastových kelímků, na výběr jsou tři velikosti. K dispozici je i nabídka plechovek, na které už ale v lednici nezbylo místo, takže se prezentují ve velké míse plné ledu. Na zdech visí merch v podobě triček a mikin s vlastním designem a pokud byste měli chuť na něco k snědku, na výběr je z několika pochutin v čele s kari od zdejšího majitele, které si doma sám vaří a v baru ohřívá v mikrovlnce a servíruje s nachos. Bar je plný při návštěvě zhruba šesti až osmi stojících zákazníků, takže se po pár minutách nevyhnutelně seznámíte se všemi kolem vás. Skutečně nezapomenutelný podnik.

YELLOW APE CRAFT (ÓSAKA)

Další z výběrových barů servírující v drtivé většině japonská piva. Výčep v přízemí byl beznadějně obsazen štamgasty, naštěstí jsme našli volný stůl o patro výše. Aby se obsluha nehnala do schodů zbytečně, dostaví se vždy až po stisknutí tlačítka na stole. Efektivní, ale nebezpečné. Prakticky nulová čekací doba přeje o něco rychlejší degustaci, než když jste odkázáni na pozornost personálu, takže jsme za chvíli sjeli většinu pivního lístku, ani jsme nevěděli jak. Mezi nejpovedenější kousky bezpochyby patřila NEIPA Kenophobia od Totopia Brewery, kávový stout od Baird Brewing Company a hlavně nakuřovaný helles, který si nechal podnik uvařit ke svým nedávným třetím narozeninám.

OPEN AIR (KÓBE)

Skoro už se zdálo, že ve městě proslulém kvalitou hovězích steaků na dobré pivo ani nenarazíme. Naštěstí jsme se ale návštěvou dvou sotva průměrných pivovarských barů nenechali odradit a popošli si k přístavu do pivovaru Open Air. S jejich osobitým ležákem jsme se už setkali v Tokiu, takže jsme se pustili do ochutnávky vzorků ze svrchně kvašeného světa. Jejich lehká IPA, ejl Remix i porter Nightcap nás přesvědčily, že jsme konečně na správné adrese. Do třetice všeho dobrého.

MIYAJIMA BREWERY (HIROŠIMA)

Pivovar, nezapomenutelný mimo jiné pro svou polohu na turisticky velmi frekventovaném ostrově Icukušima nedaleko Hirošimy, je drze přilepený na všudypřítomný Starbucks. Malé posezení mezi oběma podniky je pak příjemným místem pro odpočinek a setkání milovníků kávy i pivního moku. Kvalitní pivovar, kolem kterého denně proudí davy lidí, byl mezi prodejci suvenýrů velmi příjemným překvapením. Ať už jde o klasickou produkci nebo odvážnější kousky jako mandlový ejl, nebyli jsme zklamáni.

HIROSHIMA NEIGHBORLY BREWING (HIROŠIMA)

Z ostrova Icukušima se zpět na pevninu přepravujeme příjemnou vyhlídkovou plavbou. Ačkoli kvůli efektivnímu přesunu mezi dvěma pivovary pravděpodobně zřízena nebyla, pro nás se jedná o příjemný bonus při rozhodování, zda ji upřednostnit před levnější, ale mnohem delší cestou s několika přestupy. Sedáme přímo na bar a začínáme zkoumat cedule před námi, na výběr je z deseti domácích piv. Pšeničný ejl a kávový stout už jsem zmiňoval v samotném úvodu, mezi další zapamatovatelné kousky se pak bezpochyby řadí třeba citronová session IPA.

ORIENTAL BREWING (KANAZAWA)

Naše poslední pivovarská zastávka, před pobočkou v obchodním centru volíme cestu přímo ke zdroji. V malém pivovaru je necelé dvě hodiny před zavírací dobou už skoro prázdno, přestože se tu končí už v devět hodin. Je vidět, že už nejsme v centru mnohamilionového města. Oriental Brewing navzdory svému názvu nabízí vcelku konzervativní produkci, přesto jejich Single Hop Citra a Kaga Boucha Stout stály za to.

Autor článku: Zdeněk Pudivítr