Tomáši, jak byla tvoje cesta umělce od počátku až tam, kde jsi teď?

Před dvaceti lety jsem začal s graffiti a díky mé zálibě v malování jsem se dostal na uměleckou školu, studoval jsem oděvní design, později jsem se dostal na univerzitu, kde jsem ve stejném oboru pokračoval. A pak už jsem vlastně pracoval víceméně jako designér, začal jsem dělat weby a do toho jsem pořád maloval graffiti. Oboje prolínalo, k té kreativní činnosti při vývoji webů šlo ruku v ruce uvolnění při malování graffiti. 

A jak ses tehdy v devadesátých letech ke graffiti dostal?

Hráli jsme si s děckama na ulici, v garáži jsme našli nějaké spreje, posprejovali jsme celou garáž a celá tvorba se pak rozvíjela díky uvolnění po revoluci, kdy jsme už měli satelit a koukali na klipy na MTV. Já to mám spojené hlavně s klipy Michaela Jacksona, jako The Way You Make Me Feel, nebo Bad, kde borci sprejovali tagy. Vždycky mě fascinovala aplikace sprejem, a ta mě baví dodnes, je to vlastně ta evoluce, kdy dnes tvořím obrazy sprejem a akrylem.

Kde pro svoji práci čerpáš inspiraci? 

Povětšinou mi stačí mít otevřené oči. Díky tomu, že hodně cestuju, setkávám se s různými kulturami, barevnými schématy, zjišťuju, že na různých místech planety například zelená vypadá pokaždé jinak. I v obrazech pak používám různé horizonty, snové záležitosti. A právě i ze snů čerpám hodně inspirace. No a samozřejmě i podpůrné prostředky, ty taky fungují, třeba když si ubalím jointa (směje se). Inspirace je zkrátka všude a je důležité dívat se kolem sebe. 

Jak vypadá tvůj kreativní proces? Je tvoje tvorba spontánní, nebo máš předem danou vizi?

Snažím se klást důraz na kompozici, aby byla vyvážená. Pak skládám prvky a věci dohromady, jako když se sampluje hudba. Snažím se vše poskládat tak, aby dílo bylo harmonické a vyzařovala z něj určitá atmosféra. A jsem hodně ovlivněný právě i tou hudbou – soulem, funkem, rapem. Asociace, které mi hudba vyvolává, využívám v malbě. 

Je ve tvých dílech nějaký společný prvek, který je propojuje?

Je to koncept a symbolika, používám kontrasty, opozice: dobro a zlo, černá a bílá, vždy se snažím vše vyvážit. Třeba viz antika versus krypto měna, zkrátka diametrálně odlišné věci.

Vystavuješ a pracuješ všude po světě. Jaký byl tvůj nejzajímavější počin, nebo spolupráce?

Každé z mých děl má pro mě nějaký význam, kdy mám jeho tvorbu spojenou s určitým zážitkem – potkám nové zajímavé lidi, nebo naopak staré kamarády, pracujeme třeba spolu. Loni jsem byl pozván do Lisabonu dělat velký mural v rámci velkého streetartového festivalu. Ten mural měl asi 15krát 8 metrů a pro mě to byl velký zážitek, hlavně po roce lockdownu, kdy jsem se mohl opět potkat se spoustou inspirativních lidí. 

Jsi umělcem na plný úvazek?

Ne, ne, vyvíjím i aplikace pro iPhony a podobné věci. Jak už jsem se na začátku zmiňoval, v téhle práci musí všechno perfektně sedět, musí to všechno fungovat, a pak přijde to uvolnění při tvorbě, kdy se můžu přesunout k obrazu. Baví mě oboje, ale snažím se to balancovat, i když v současnosti mám větší prostor pro malování. 

Část tvojí tvorby zahrnuje i módní průmysl…

Je to dáno mojí obsesí pro módu, mám rád hezké oblečení, design celkově. Harmonie a estetično ve mně vyvolává blaho. V současnosti jednou za půl roku vydávám edici hedvábných šátku. Původně oslovila hlavně americký trh, kde byla rychle vyprodaná, nyní už dělám těch edic víc, a dokud mě to bude bavit a lidé budou mít zájem, budu v tom pokračovat.

Jsi ředitelem olomouckého Street Art Festivalu. Můžeš nám ho přiblížit?

Patří mezi největší v Čechách, založili jsme ho v roce 2007, kdy to byl malý graffiti festival, postupně jsme ho překlopili na velký street art festival, vytvořili jsme po městě několik velkých murálů a od té doby má festival jméno. Začali jsme tomu dělat i marketing, značku, snažíme se přitáhnout nejlepší umělce světa. Máme vytipované lokality, kdy se osloví majitel, město, pak vše musí projít komisí, nebo schvalovacím řízením, ta samotná realizace je vlastně taková třešinka na dortu. Snažíme se město obohatit, aby to bylo atraktivní pro všechny, místní i turisty. Pak to zpětně funguje dobře jako virální záležitost. Momentálně se soustředíme i na okrajové části města.

Teď úplně změníme téma. Co ty a pivo? 

Já mám velice rád pivo. Nepiju moc, ale dám si ho rád. Jsem konzervativnější, rád si dám Plzeň, ale zároveň piju i piva malých pivovarů, které mě baví různorodostí stylů a chutí. Zichovec znám díky vaší spolupráci s Ondrashem a jeho nadací Zkruhu, to bylo takové první setkání. A teď v září jsem měl výstavu v Kadani, tak jsem se zastavil u vás v pivovaru v Lounech, kde jsem se setkal i s majitelem Ondrou Husákem, který mě po pivovaru provedl. 

Pro náš barelový Coffee Maple Syrup Stout jsi vytvořil etiketu. Prozradíš nám, jestli jde o tvoje již hotové dílo, nebo jsi ho vytvářel speciálně pro tuto příležitost? A co představuje motiv na etiketě? 

Vytvářel jsem ho speciálně pro etiketu nového stoutu. Jde o kompozici poskládanou ze snů, symbolů, zkrátka věcí, které mám rád, a které spolu pěkně ladí. Na etiketě je sice psáno, že jde o jasnou krbovou záležitost, nicméně jsem chtěl vytvořit vzdušný, hravý motiv, aby to teplo sálalo přímo z té etikety. 

Co teď v blízké době plánuješ?

Chtěl bych se co nejvíc soustředit na malování, cestovat. Před pár dny jsem přijel ze Španělska, ale už mám zase cestovatelské choutky. Pokud to půjde, opět s rodinou někam vyrazíme.