Beergeek

Beergeeků potkáte v životě mnoho, ale málokdo jím zůstává. Ne každému zůstane to počáteční nadšení, které je pro tuhle skupinu tak zásadní. Jedná se o lidi, kteří už o pivu něco vědí, často hodně, ale ze všeho nejvíce dychtí po tom, toho co nejvíce zjistit a co nejvíce ochutnat. Proto je potkáte na každé akci, na každém festivalu a taptakeoveru. V tramvaji si čtou knížku od Brewdogu, cestují po pivovarech, potkávají se s ostatními beergeeky a do nekonečna si vyprávějí a poměřují nově nabyté vědomosti. Takový beergeek, když přijde ve dvě ráno domů, bude pravděpodobně ještě koukat na nějaké youtube video o pivu, aby získal ten extra náskok před svými kamarády. 

Beergeeci jsou fajn, umí dobře poslouchat, umí třídit informace a často se od nic něco zajímavého dozvíte, jejich hluboký ponor do lifestylu řemeslného piva ale může být pro okolí vyčerpávající, protože často doslova nic jiného neřeší.

Untappář

Ano, je to ten týpek, co mu právě nesou třetí degustační sadu za 50 minut od doby, co přišel. Musí dneska totiž ještě navštívit 3 podniky a po cestě domů v Kauflandu nabrat radlery, protože mu včera kamarád prozradil, že si je taky může hodit na untappd. Vypije je zítra ve vlaku po cestě na pivní festival, kde bude obcházet pivovary se skleničkou o objemu 75ml a prosit o degustační porce za sníženou cenu. V neděli se pak sejde se svým untappd klubem, kde ochutnají 50 piv po 20ml ze všech koutů světa, z nichž se tak dvě dají i pít.

Je to ten týpek, který si objednává s telefonem v ruce, zamračeným pohledem přejíždí po obrazovce a kroutí hlavou. To asi proto, že polovinu piv co na untappd má vypil ve stavech, které si nepamatuje. No ale znovu si je přece dávat nebude, ať už na ně má chuť sebevětší.

Untappáře často potkáte ve skupinách, je to ten nejtišší stůl v místnosti, co objednává vzácný lambiky. Je to ekonomická aliance, dvanáct tisíc check-inů totiž není zadarmo.

Vševěda

Vševěda je beergeek, kterému se vymklo ego. Už totiž ví všechno. Smršť nevyžádaných informací tryská na všechny strany – „to si věděl, že tenhle styl vznikl v 15. století na lodi Svatá Helena a obsahoval původní odrůdu pšenice, která už se dnes nepěstuje“ – nevěděl jste to a toho pána neznáte.

Vševědu už nezajímá diskuze, už jen čeká na skulinu ve vašem tvrzení, do které může vtěsnat nějaký opomenutý fakt nebo whataboutismus, který vám vše vyvrátí hlavně svojí hlučností. Pro vševědu není nic dost dobré, na každém pivu je co zlepšit – tohle je málo autentické, tady by se hodila jiná odrůda chmelu, tady kvasili na špatné teplotě, tady byl málo nadrcený slad. Vlastně často ví o procesu výroby každého piva víc, než sládek, který ho vařil.

Vševědu je nejlepší spojit s dalším vševědou, nekonečným předháněním se si vystačí na celý večer.

Šlechta

Privilegovaní vytříbení konzumenti piva, kteří jsou lepší než my všichni, protože přišli na to, že nic než spontánně kvašená piva a historické saisony nemá smysl pít. Zástupci šlechty často projevují pohrdání k lidem, kteří holdují moderním stylům jako jsou New England IPA nebo (nedej bože) Pastry Soury. Ti jsou v jejich očích otroky konzumu, kteří svým uctíváním žlutých zakalených monokultur udržují světové pivovarnictví v době temna, ze které nás zachrání jen autentická divoká piva kvašená bakteriemi setřenými z kůry fíkovníku v sedmičkových flaškách za 800 korun.

Co si šlechtici často neuvědomují je, že průměrný člověk z řad milovníků řemeslného piva si jejich vybraný vkus jednoduše nemůžou dovolit a že jejich boj je spíše třídním bojem než bojem za autenticitu čehokoliv.

Stará garda

Starogardisti jsou matadoři naší řemeslné pivní kultury, kteří to tu všechno odstartovali, otvírali první podniky a také první zátky legendárních zahraničních pivovarů. Bojovali za řemeslné pivo v daleko nepříznivějších podmínkách, než které si užíváme dnes, a vysvětlovali zcela nepřipraveným konzumentům rozdíly přicházejících pivních stylů daleko dříve, než mezi námi byli tací, co vědí všechno. To má často ale svojí daň – jsou zvyklí, že na machrování stačí vědět hodně málo, a že když nikdo nezná pravdu, tak si můžete všechno vymyslet. Zůstávají zamrzlí v době prvních českých IPA z žateckého chmelu a úplně nejraději mají piva s autentickou oxidační chutí, jako ty dovozové piva z Améru. Jsou to horliví zastánci pivovarů, které byly naposledy relevantní v roce 2014, ale ve kterých všechny dobře znají a lidi jsou tam fakt srdcaři. 

Yes man

Yes man je nejlepší zákazník, chutná mu úplně všechno. Vetře se ke každému sládkovi a do každého pivovaru a všem všechno pochválí, protože pivo je super a všichni kdo ho dělají jsou super, a protože všichni kdo ho pijí jsou super. A slad je super a chmel je super, hlavně když je z Ameriky, ale i ten českej je super. Je super že jste se rozhodli uvařit další ležák, ale fakt super byla i ta vaše poslední IPA. V tomhle ejlu je super hořkost a tady ten ejl je tak super perlivej. Kdokoliv kdo se podílí aspoň jedním prstem na výrobě piva je super a zaslouží si úctu a hlavně to pivo, to pivo je super věc, kterou pijí samí super lidi. A hlavně má rád ten super výběr v poslední době. Yes mani jsou super.

Nevinný

Nevinný člověk je ten jediný normální člověk v místnosti. Přišel prostě protože mu to řemeslný pivo chutná, ale nic o něm neví a je mu to jedno. Přišel si dát konkrétní IPA od konkrétního pivovaru, protože už to tu jednou měl a chutnalo mu to. Vlastně má rád řemeslná piva obecně, fakt dobře chutnají, i těm kyseláčům v poslední době přichází na chuť. Je rád, že se přestěhoval zrovna do bytu nad tímhle podnikem, protože jinak by možná řemeslný pivo objevil o něco později. Moc nechápe, proč mu barman vysvětluje něco o výrobních postupech, on to pivo přišel vypít, ne uvařit. Sedí si v klidu na kraji baru a čte si knížku, která je spjatá s jeho životem a jeho zálibami, které jsou mimo pivo a my mu to přejeme, protože bychom tam chtěli taky někdy sedět nerušený a hledět si něčeho jiného než piva, co pijeme, ale už to neumíme.

Máš problém, kámo

Tady je pití řemeslného piva už jen záminkou pro nějaký vyšší cíl. A tím není nic šlechetnějšího než ožrat se úplně na dno. Tenhle týpek když v osm večer přijdeš do podniku, tak už kupuje pátou double IPA a vypráví ti o tom, jak má tenhle styl rád, protože je tam fakt hodně cítit chmel. Je to kluk, s kterým úplně nerad sedíš dlouho, ale to většinou není problém, protože to ani dlouho nevydrží a když si objednává tupláka vymražovanýho Ravenu, tak víš, že budeš mít za 30 minut klid. Rád bys mu nějak pomohl, ale máš plný ruce práce s tím, abys neskončil stejně.

Vyhořelec

Ten už ochutnal všechno. Vyhořelec už toho viděl moc, viděl trendy přicházet a odcházet, už ochutnal všechny chmely a už se na všechny ty blbinky může vykašlat. Hlavně mu neříkejte nic o pastry sourech nebo neipách, to už dávno přerostl. Vyhořelce nadchne už jen dobrý český nebo německý ležák, možná si ještě občas dá nějakou klasickou IPA nebo tradiční lambik, aby si zavzpomínal na starý dobrý svět, kdy ještě pivo bývalo pivem. Vyhořelec toho o pivu ví opravdu moc, ale to se nikdy nedozvíte, protože to poslední s čím chce být konfrontován, je člověk s autentickým nadšením, o které on už dávno přišel.

Sládek

Sládek je člověk, který se dost možná může vejít do některé z předchozích kategorií, ale s určitými odlišnostmi, kterými si vysloužil vlastní. Sládek charakter je totiž sládkem z profese nebo domovarníkem a nikdy vám to nezapomene sdělit. Každé pivo, kterým ho pohostíte, okomentuje a srovná s podobným pivem, které v minulosti vařil a doporučí šest aspektů, na které si dávat pozor. Sládkovi když řeknete nějakou informaci o pivu či pivním stylu, zastaví vás hned u třetího slova, protože je sládek a moc dobře to ví. Jméno svého pivovaru už vám třikrát řekl, ale furt si ho moc nepamatujete, je to totiž už šestý sládek tenhle týden, který se s vámi o název svého pivovaru podělil. Nejzajímavější na sládku charakteru je, že když potká jiného sládka profesí, má tendenci dokázat, že je víc sládkem než ten druhý. V tu chvíli narůstá množství latinských termínů, číselných hodnot a zkratek do nebývalých rozměrů, a když si v tu chvíli vytáhnete magnetofon a nahrajete to, tak se to oficiálně počítá jako rekvalifikační kurz na sládka.

Sládek blbeček

Každý máme teď v hlavě obraz někoho, kdo nás napadl. Tak to je on.

Autor článku: Adam Huml