Po miliardách korun nalitých do marketingu českých velkoprodukcí může člověk žijící v Česku snadno získat pocit, že před plzeňským ležákem pivo neexistovalo. Přitom revoluční slavný český Pilsner by nikdy nemohl vzniknout, kdyby se Josef Groll nemohl opřít o ramena obrů, kteří přišli před ním. Ti se jmenovali Gabriel Seldmayr, zakladatel pivního stylu Märzen a Anton Dreher, který je považován za otce ležáku vídeňského stylu. Příběh je pak ještě mnohem zajímavější, protože nový moderní vídeňský, bavorský i plzeňský ležák se opírají hlavně o technologie přivezené z Anglie.
…nebo vám to alespoň nepřizná. Pumpkin Ale je jeden ze symbolů postmoderního pivovarnictví a konzumnímu podléhání nadnárodním trendům, které jsou u nás často vnímány jako uměle zavlečená korporátní tradice stejně jako Pumpkin Spiced Laté nebo vydlabané dýně a halloweenské hodování. Dřív než se jednalo o podzimní hypertrend 21. století, byl ale příběh dýňového piva úplně jiný. Dneska se podíváme jak se z nouze stala ctnost, jak se ztratila v zapomnění a poté byla vzkříšena jako celosvětová senzace.
Když vám řeknu, že je Italian Pilsner proslavený styl, mnozí z vás asi budou oponovat, že o něm nikdy neslyšeli. To ale platí u spoustu regionálně specifických nápojů, které pijí miliony lidí jako mexická Horchata, korejský Sujeonggwa nebo turecké Raki. Italský Pilsner se objevil v 90. letech minulého století a od té doby si získal srdce svých krajanů. Ve světě to má tento styl trošku těžší, ale pomalu jeho zajímavý a revoluční charakter prosakuje do běžného života globálního beergeeka.
Britská pivní kultura si velmi dlouho žije svým vlastním životem a pro kontinentální evropany často nenabízí příliš snadné pochopení. Její styly a výrobní postupy v Anglii vyvinuté se ovšem podepsali do většiny pivních stylů, které dnes považujeme za vlastní. Otisk britského pivovarnictví tak naleznete v plzeňském ležáku i americké IPA. Když evropan mluví o anglickém pivu, často mluví o teplých plochých ejhlech, které shledává obtížné na pití. Tahle skupina piv se nazývá English Bitter a dodnes je nejvýraznější nositel anglické pivovarnické tradice.
V březnu vydáváme další historický styl piva – německý Lichtenhainer. Pojďte si ve stručnosti přečíst co o tomto stylu víme.
Pivní styly vznikají různými způsoby, pro které je společný nějaký konsensus pivařského publika o jejich unikátnosti. Historické styly si svůj status zasloužily většinou díky jedinečným lokálním výrobním postupům a ty moderní pak revolučními novými přístupy, které je odlišily od současné konkurence. White stout ale vznikl trošku jinak – jako aprílový žertík, který si začal žít vlastním životem. Pojďme se podívat jak se to stalo a jak si dnes White Stout stojí.
American Brown Ale není historickým stylem v pravém slova smyslu. Na svět totiž přišel teprve v 80. a 90. letech minulého století. Jeho kořeny sahají ale daleko dál, a tak jsme pro vás k příležitosti vydání našeho prvního piva stylu American Brown Ale připravili krátký přehled toho, jak se americká verze Brown Ale dostala tam, kde je.
Aneb jak se tisíc let staré pivo stalo evergreenem. Naše povídání o stylech zaniklých a znovuzrozených pokračuje a od berliner weisse se vlastně geograficky ani senzoricky neposouvá příliš daleko – do Lipska. Příběh dnešního gose by tady opět pravděpodobně nebyl bez nadšených sládků, kteří se rozhodli jej vrátit mezi živé. Téma se dnes bude točit také okolo našeho kamaráda a sládka Tilo Jänichena, který nás pravidelně v Praze navštěvuje se svým Ritterguts Gose, jedním z mála stylem autentických piv z Lipska. Ochutnávka tradičního gose totiž opět svádí k palčivým otázkám, jimž vévodí jediná – proč je to tak jiné než dnešní piva?
Styl, který musel zemřít, aby se mohl znovu narodit
