Prostředí které vytváříme

Intimita a sexualita ve světě, kde lidi často pijí excesivní množství alkoholu je velmi ožehavé téma, na které navazuje mnoho současných otázek souhlasu, samotné způsobilosti k souhlasu, sexuálního obtěžování, násilí, nátlaku nebo dynamiky pracovních hierarchií. Kultura, kterou jako výrobci alkoholu normalizujeme, je v těchto otázkách často problematická, často se dá říct toxická. Prostředí nasáklé alkoholem vytváří agresivnější predátory, zranitelnější oběti. Vytváří nejasnou hranici, mezi stavem, kdy je souhlas k intimitě legitimní udělit a kdy akceptovat. Normalizuje flirt a víc i mezi profesionálními kolegy, či obchodními partnery, což může poškozovat vztahy a vrhat prazvláštní světlo na celou kulturu. Často na konci vede k pozitivním prožitkům a zábavným historkám, často ale také k nekvalitně strávené intimitě, mizernému sexu, traumatům a, nedělejme si iluze, chování za hranicí slušnosti či kriminality.

Je mi 24 let, jsem poprvé na festivalu Pivo Burger na Karlíně, stojím u stánku slavného českého pivovaru, za kasou je moje dobrá kamarádka, 30 let. Přichází známý sládek, objednává si pivo a když ho dostává do ruky, za přímého stálého pohledu na poprsí mojí kamarádky praví: „Na to se nedá přestat koukat.“ S kamarádkou se neznali. Přišlo mu to normální.

Je mi 28, jiná kamarádka, pivovarnice, vdaná, děti. Sděluje mi, že jí po přednášce, kterou vedla přišla nevyžádaná sms od jiného pivovarníka s komentářem na velikost jejího poprsí a nabídkou setkání. Neznají se blíž než jako dva lidi pracující ve stejném odvětví. Jako by se nechumelilo.

Je mi 30, a ač znám, nemusím si propůjčovat desítky dalších příběhů. Takhle to prostě je. A velké části pivovarnictví to tak dokonce přijde normální, mužům i ženám. Marketingové dámy dál propagují a ghostwritují pro osobnosti, i když se ví, že jsou čuňata. Nevyžádané plácnutí po zadku je pocta a komentovat vzhled přednášejících na pivovarských konferencí naprostá normálka.

Nemusí to tak ale být vždy. Stačí se o tom začít bavit.

Chceme to.

A bavit se o tom musíme. Protože velká část té kultury nám vyhovuje. Když totiž nejsme necitlivé produkty předchozí doby a chápeme jak se k sobě chovat, všechny ty snadné přátelství, flirty ze sportu, sprosté vtipy a vzájemné afinity jsou něco, co mnoho z nás potřebuje. Ono když máte s někým například strávit 3 dny za s sebou 14 hodin denně na stánku, jednat celou dobu s opitými lidmy a nezabít se při tom, tak je dobrý mít za kasou vztah, ve kterém je nějaká blízkost a pochopení, i když je to jen na ty 3 dny. Když s někým sedíte u osmého piva na afterparty po konferenci, je asi dobrý se nebavit o tom jak funguje trh v sedmnácté nejvýznamnější exportní zemi, ale třeba i něco osobního. Tu kulturu prostě žijeme spolu, je to fakt náročná práce a to nás spojuje.

A mnoho z nás chce víc a i to je v pořádku. Je třeba ale myslet na to, že ta dvacetiletá holka, co je s tebou tři dny na stánku, je na tebe třeba mega příjemná jenom proto, že jí to tak baví a věří ti, že toho nevyužiješ. Chce tu práci prožít v přátelství a v pohodě a nic ti za to nedluží. To že jsi ty intimitě otevřený/á, neznamená, že tomu tak je u dalších. A jsme tak trochu všichni v práci, takže je dobrý předpokládat, že tam lidi chodí především pro peníze a ne pro sex. Takže neskákejte do závěrů a artikulujte otázky, protože platí co se řekne, ne co „vycítíte“.

Oči otevřené, k ostatním i k sobě.

Je hrozně důležité, hlavně pro nastupující generace, nenechat nikoho vyváznout, když se zachová neadekvátně. Není prostě normální, aby na někoho někdo sahal bez souhlasu, aby někdo komunikoval svojí afekci nebo vizuální zhodnocení bez vyžádání. Zvláště v profesionálním prostředí. Tu sládkovou nezajímá, že se ti líbí její krátká sukně a toho marketéra z pivovaru nezajímá, že sis všimla, že zhubnul. A nestačí to nedělat, je třeba ukazovat na každou instanci, kdy se to stane. Netolerovat neadekvátnost.

Pro to, abys začal rozpoznávat neadekvátnost u jiných, rozpoznávej neadekvátnost nejdříve u sebe. Každý občas něco utrousíme, co bychom neměli. Zvláště když se opijeme. Zeptat se, jestli jsme to nepřehnali, na místě se omluvit za svoje chování a poučit se z něj, to je základ. Uvědomovat si hranice a v případě nejmenších pochyb o jejich vytyčení se umět artikulovaně verbálně zeptat, kde jsou. Mít bazální slušnost a adekvátnost je jednoduché.

Kdy platí ano.

Vrátíme se ale na začátek. Svět, ve kterém je alkohol a jeho nadměrné požívání naprosto normalizováno, je v mnohém problematický. Nemělo by to ale znamenat, že v takovém prostředí nefungují pravidla, která fungují všude jinde. Souhlas je souhlas a pokud vám ho druhá strana není schopna udělit, nebo pokud je důvod si myslet, že není ve stavu, ve kterém vám informovaný souhlas může dát, nic by pro vás nemělo signalizovat, že byl souhlas dán.

Pouhé pochybnosti o způsobilosti vašeho protějšku rozhodnout se za sebe by měli stačit na to, abyste případné návrhy nechali aspoň na ráno, ideálně na jiné setkání. A pravděpodobně si poděkujete, co se pak kvality takového setkání týče.

Bavit se spolu o pivní kultuře, neznamená bavit se spolu o 180 let starých tradicích. Naší kulturu žijeme tady a teď a je jen tak kvalitní jak pluralitně a kvalitně se o ní umíme bavit tady a teď. Je stěžejní nezavírat oči před sebemenším aspektem a snažit se co nejvíce vylepšit náš život uvnitř této kultury. Prostě na sebe buďme hodní a slušní, jsme v tom všichni spolu.

Autor článku: Adam Huml