Armand se narodil 26. října 1951 v belgickém Halle, které leží blízko hlavního města Bruselu a sousedí se slavným Waterloo.  Možná tato blízkost historické lokaci ovlivnila jeho rodiče Gastona Debeldera a Raymonde Dedoncker k následování starých belgických tradic, otevření lambikové blendérie a rodinné restaurace s tradičními vlámskými pokrmy, kde Armand strávil několik desetiletí po boku svých dvou mladších sourozenců.

V sedmdesátých letech se Armand vydal na studia na hotelové škole. Hotelnictví ho ale neočarovalo a čím dál tím víc si začínal být jistý, že jeho kroky povedou ve stopách jeho rodičů, ve stopách tradičního pivovarnictví. Po studiích se vrátil do 3 Fonteinen a začal se čím dál tím víc oddávat blendérii, kterou během 80. a 90. let dostává zcela pod svou režii. Tyto léta jsou zároveň považovány za největší úpadek tradičního lambiku. Mnoho pivovarů v té době bylo skupováno nadnárodními giganty a zavíráno, další se vydali na cestu slazených lambiků a autentická tradice tak byla v ohrožení. Armanda to ale nezlomilo a jeho odhodlání uchovat jeden z nejstarších pivních stylů byl silnější než kdy dřív.

Armand se spojil s pivovarem Boon od kterého tehdy kupoval mladinu pro svoje blendovací potřeby a společně s jeho majitelem se rozhodli začít vymýšlet konkrétní kroky pro zachování autentické produkce lambiků. V roce 1997 tak přišel na svět HORAL – Hoge Raad voor Ambachtelijke Lambiekbieren (Rada řemeslných lambikáren), ve kterém Armand 27 let sloužil jako předseda. Armand na počátku přemluvil několik producentů lambiků, aby se zavázali k nepřerušení výroby tradičního lambiku a rok 1997 se pak stal i prvním rokem slavné akce Toer de Geuze, dne otevřených dní všech lambikáren které jsou členem HORAL. Prvního ročníku se účastnily pivovary 3 Fonteinen, Boon, De Cam, De Troch, Lindemans a Timmermans a v tomto složení namíchali i první blend známý dodnes jako HORAL Megablend, výroční blend lambiků všech členů skupiny HORAL.

Za 27 let působení v čele HORAL se Armand stal opravdovou legendou. Vděčil za to jak svým skvělým degustátorským a blenderským schopnostem, tak vybroušeným diplomatickým dovednostem, které mu pomohli přesvědčit mnoho dalších, aby se na válečnou stezku za autenticitou lambiku vydali s ním. Za co bude ale asi nejvíce pamatován je jeho ohnivá vášeň a neoblomnost, jeho radikální názory a neochota odstoupit od těch nejčistějších definicí toho, jak má být lambik produkován, podáván a jak má chutnat. I tenhle jeho radikalismus nakonec stál za koncem působení 3 Fontainen ve spolku HORAL v roce 2018, kde Armand nacházel největší nepochopení ve stáčení geuze do sudů a používání netradičních ovocí a surovin. Dnes je členem HORALU 11 pivovarů – Boon, De Cam, De Troch, Hanssens Artisanaal, Tilquin, Lambiek Fabriek, Lindemans, Mort Subite, Oud Beersel, Timmermans a Den Herberg.

Dnes je 3 Fonteinen legendou, stal se z něj velký pivovar a ve světě řemeslného piva je už asi navždy, věčně tomu tak ale nebylo a jeho existence jeden čas dokonce visela na vlásku. V roce 2009, pár let po zásadní expanzi produkce pivovaru se stala dnes už pověstná nehoda s termostatem, která Armanda stála 80 tisíc lahví lambiku. Při dokvášení v lahvi je teplota zásadní, porouchaný termostat tak způsobil, že když jednoho rána Armand přišel do pivovaru, jeho práce, vize a sen vybuchoval všude kolem něho. 13 tisíc lahví explodovalo, dalších skoro 70 tisíc bylo díky vysoké teplotě znehodnoceno. Pivovar to málem stálo existenci, naštěstí byl Armand takový jaký byl a nikdy se nevzdal, vsadil na svůj sen všechno, zadlužil se až po uši a pivovar prostě dotlačil k budoucnosti svou neoblomnou vůlí. Z poškozeného piva pak vznikla pálenka, kterou se dalo v pivovaru ještě pár let zpátky snadno koupit, chuťově to nebyla žádná sláva, ale zajímavé to rozhodně bylo. Kousek škody to snad i pokrylo.

Když letos Armand naposledy zavřel oči, zanechal za sebou giganta. 3 Fonteinen je dnes jeden z největších producentů lambiku, vše vyrábí tradičními metodami, a stále se dále snaží prohlubovat tradice lambiku alokováním zdrojů do různých iniciativ za obnovení pěstování tradičních obilovin, či hledání dobových záznamů a receptů o vaření historických podob lambiku. Armand za sebou nenechal potomka, ale pivovar před smrtí předal do rukou svých dvou adoptivních synů, Michaël Blancquaert a Werner Obberghen, kteří mnoho let v 3 Fonteinen pracovali.

Já měl to štěstí, že jsem Armanda potkal, nechal se jím provést po jeho pivovaru a nasál z něj jeho neuvěřitelnou energii, lambiky mi od toho dne chutnají výrazně více. Při pití tohoto nápoje je vždy třeba myslet na to, kolik práce muselo být vykonáno, aby nepřestal existovat v takto autentické formě.

Autor: Adam Huml