Pumpkin Ale je unikátní v jedné věci. Mohli byste se domnívat, že se jedná o pivo, které k nám přišlo z Ameriky a měli byste pravdu. To, co byste možná neodhadli, je ovšem období, kdy se dýňové pivo poprvé objevuje. První písemné zmínky o „ejlech“ vyrobených z dýní se totiž datují až do 18. století, do roku 1771, kdy Americká filozofická společnost (American Philosophical Society – APS) zveřejnila recept na takzvaný Pompion Ale (Pompion je staroanglický název pro dýni) zaslaný jejich fanouškem. Jednalo se o 100% dýňový fermentovaný nápoj, takže vlastně spíše dýňové víno, než pivo. Dá se předpokládat, že podobné dýňové alkoholické nápoje jsou v Americe vařeny od samého počátku evropské kolonizace a nasvědčují tomu i některé starší americké koloniální folklórní písně, které o zpracování „pompionů“ pojednávají. U folklórních písní ovšem jde o orální tradici a jejich původ se nedá datovat. Dá se ale snadno říct, že Pumpkin Ale lze považovat za první a jediný předindustriální ryze americký pivní styl.

Proč Pumpkin Ale vznikl v Americe je prosté, Evropané dýně před objevením Ameriky neznali, zároveň dýně byly ve střední Americe nejdéle kultivovanou plodinou, jejíž první kultivace se datuje asi 5 a půl tisíc let před naším letopočtem, dlouho před kukuřicí. První osadníci neměli přístup ke sladovaným obilovinám, a tak se evropská pivovarnická tradice překlopila do hutných dýňových piv díky obrovskému množství kvasitelných cukrů, které v dýních přirozeně najdeme. První dýňové recepty z 18. století jsou často stoprocentně nebo dominantně dýňové. Tento trend ale netrval věčně.

V posledních dekádách 18. století probíhá Americká revoluce a 13 kolonií se osamostatňuje. Tím končí období extraktivního brtiského kolonialismu a samostatná Amerika se vydává na cestu dobývání západu pod filozofií Manifest Destiny a industrializace, která přináší rychlý rozmach pěstování obilovin a sladování. Potřeba dýní jako náhražky za slad se tedy rapidně vytrácí ve prospěch stále vyššího podílu sladovaných obilovin a s tím se ztrácí i běžnost výskytu dýňových piv. Dýňová piva se v první polovině 19. století ještě párkrát objeví jako lokální senzace, v druhé půlce už se ale úplně vytrácí a tradice vymírá.

Kultura dýňových piv tedy ze světa mizí. To, co zůstává, jsou ovšem všelijaké dýňové koláče, dezerty a jiné pokrmy, které se v Americe staly symbolem podzimní doby, kdy se dýně sklízejí, a zároveň jedněmi z mála opravdu originálních pokrmů americké kuchyně. Je to právě tato původní gastronomická tradice, která se o více jak století později stává základem pro novou vlnu dýňových piv, vlnu hnanou spojením rozkvětu řemeslného pivovarnictví v USA a globálně rozšířenou komerční kulturou halloweenských oslav, ve kterých dýně a dýňové pokrmy vedou integrální roli.

Za první moderní komerční vzkříšení Pumpkin Ale je považováno pivo z 80. let minulého století od pivovaru Buffalo Bill’s brewery, kde uvařili autentické pivo vycházející z opravdových zápisků George Washingtona (ano, první americký prezident byl podle všeho domovarník). Začala tím smršť obnoveného zájmu, která se rychle rozšířila do celého amerického pivovarnictví a velmi úzce se navázala na podzimní oslavy Halloweenu. S rychlým rozšířením se rozmohlo i spoustu různých nových variací. Pumpkin Ale dnes totiž není úplně klasickým pivním stylem. Rozhodující vlastností je samozřejmě nahrazení části sladu dýněmi, výchozí styl ale může mít mnoho podob.

Od striktně dýňových piv podpořený světlými slady s žlutooranžovým vizuálem, po polotmavé brown a amber ejly, vše je povoleno v této „stylové kohortě“. Co se ale stalo pro Pumpkin Ale postupně velmi typické je využití takzvaných „Pumpkin spice“ koření, což je většinou mix koření používaných do dýňových koláčů obsahující skořici, muškátový oříšek, hřebíček a další ingredience. Tenhle trend byl pak ještě mnohokrát umocněn, když se v roce 2003 na americkém trhu objevil úplně nový produkt, který se vepsal do popkultury celého světa – Pumpkin Spiced Latte.

Dnes je i díky kultuře Pumpkin Spice tenhle druh piv velmi zvláštní paradox, kdy vám často každý druhý tvrdí, že ho rozhodně nemá rád a nepije a že je to zbytečný trend. Jenže když Pumpkin Ale pivovar uvaří, zapráší se po něm, jak kdyby se ho každý nemohl nabažit, a to i tady ve střední Evropě. Já osobně ochutnal spoustu výborných a spoustu úplně zbytečných piv tohoto druhu a myslím si, že nejčastější slabinou jsou interpretace dýňových piv, které stojí daleko více na zmíněném pumpkin spice koření, než na vydatné chuti pečených dýní.

Od prvního amerického pivního stylu stvořeného z nedostatku až po celosvětový trend, který stojí jako symbol průsaku řemeslného piva do mainstreamu, Pumpkin Ale rozhodně bude nadále rozdělovat pivní fanoušky. Myslím si ale, že je důležité nezapomenout ho vnímat zároveň jako staletí starou tradici stejně jako postmoderní ztělesnění komercializace pivovarnictví a nevyhýbat se jeho síle, která má moc oslovovat lidi i mimo běžné kruhy pijáků řemeslných piv.

Autor článku: Adam Huml