Je tu nový rok a s ním ideální příležitost ohlédnout se za tím předešlým a zhodnotit, kam jsme se posunuli. Rok 2023 pro nás jako pro pivovar byl v mnohém zcela přelomový. Implementace odstředivky nám dovolila zefektivnit výrobu a navýšit náš výstav. Vůbec poprvé jsme se tak přehoupli přes hranici 10 tisíc hektolitrů a to teda radikálním nárůstem. Nyní se totiž koukáme do tabulek a je nezpochybnitelné, že číslo, na kterém jsme se letos zastavili, je 12.474 hektolitrů (oproti loňským 9.960 hl).
Všichni rádi slyšíme o plejádách nových amerických, novozélandských a australských chmelů, které přichází na trh každý rok. Nenachází se ale na světě i regiony nám skryté? Které svou produkci směřují neméně zajímavým směrem, jen svou úrodu spotřebují lokálně? Pojďme se podívat na devatero chmelařských oblastí, o kterých si často neprávem myslíme, že nám nemají co nabídnout.
To je otázka! Breberky (mikrobiologické vzorky) z prostředí můžeme odebírat několika způsoby, například stěry, spady, otisky, nebo přenést to co odebíráme, v našem případě plod stromu, do laboratoře a tam vzorek dále zpracovat. Nezapomeňte, že se jedná o mikrobiologické odběry, proto dbejte na čistotu vás i vašeho okolí, noste rukavice a dezinfikujte si ruce a nástroje lihem.
Na začátku září jsme se podívali do Lvova. Bylo to na popud Ládi Vrtiše z pivovaru Raven, který mi při náhodném setkání v jedné vršovické pivotéce nabídl, ať s ním jedu do Ukrajiny udělat degustaci českého piva pro tamní beergeeky. Ačkoliv mě Láďa dlouhé týdny a celou cestu připravoval na to, že je Lvov kulturní a gastronomické centrum Ukrajiny, opravdu jsem nebyl připravený na zážitek, který na mě čekal. A proto sepisuji tento krátký průvodce po místních craft beer barech a pivotékách, kterým bych vás chtěl do Lvova nalákat. Jo… A že je tam válka? O důvod víc tam jet.
Oxidace je projev, který ochutná každý z nás, jde totiž o přirozenou budoucnost každého piva a je to tedy hlavní působitel faktu, že má pivo nějaký datum spotřeby. Jako chybu oxidaci vnímáme hlavně když se dostaví daleko dříve v životu piva, než je žádoucí, nebo pokud je pivo oxidované od začátku. V minulosti byla oxidace v České republice vnímána jako přirozený projev vysoce chmelených piv, s vývojem technologie se to ale mění a je u většiny pivních stylů považována za nespornou vadu.
Acetaldehyd se vyskytuje přirozeně a jeho profil můžeme poznat ve zrajícím ovoci nebo třeba kávě. V pivu ale tuto chuť potkat nechcete, její štiplavý jablečný projev vám totiž dokáže zamaskovat projev surovin, které si v pivu chcete opravdu vychutnat.
Sedíme v malém sousedském pivovárku v Hirošimě, předposledním městě našeho třítýdenního putování po Japonsku. Střídavě od sebe upíjíme lehký pšeničný ejl a kávový stout, přičemž si začínáme stále intenzivněji uvědomovat, že náš výlet bude brzy u konce. Nepříjemné myšlenky na návrat do pracovního procesu ale naštěstí přerušuje manželka Bára překvapivou informací, že jsme právě v Japonsku ochutnali už sto různých druhů místních piv. Nejprve nevěřím, ale Untappd nelže. Po krátkém zamyšlení se vlastně ani není čemu divit. Je pravdou, že naše cesta za chrámy, bambusovými lesy, zábavními parky, arkádovými hernami a restauracemi s lokálními specialitami byla pivovary záměrně protkaná celkem pravidelně, takže konečné skóre 115 ochutnaných vzorků dává docela smysl.
Ačkoliv sýr mnozí z nás považujeme za přirozeného partnera pivu, jeho chuť v pivu opravdu cítit nechceme. U této vady je téměř vždy problém ve stáří chmelu, proto je dobré si před použitím chmel vždy dobře očichat.
V druhé půlce dubna jsme po dlouhé cestě a nejedné debatě poslali do světa náš první Pastry Sour. Zatímco v pivovaru teprve utichala dlouhá a místy vášnivá diskuze o vydávání/nevydávání v našich očích sladších piv, začaly chodit první recenze a s němi přišlo velké překvapení. Podle mnohých totiž naše pivo s 60 g sacharidů na půllitr bylo „málo sladké“. To byl první moment, kdy mi opravdu došlo, jak moc pasterovaná nedokvašená sladká piva ohýbají spotřebitelské preference mezi konzumenty řemeslných piv.
Někteří z nás, kteří v roce 2016 pracovali po pražských pivotékách a barech s řemeslným pivem, měli v té době tu čest poprvé potkat mladou ženu jménem Karolína Fialová, která obcházela podniky se svým prvním pivem „Stout No. 1“. Ve 23 letech se tak stala jednou z nejmladších sládkových v České republice a velmi rychle si získala místo v srdcích českých pivařů a to hlavně neotřelostí a spolehlivou kvalitou svých piv. Dnes, o necelých 7 let později (už se jménem Chroustovská) je Karolína jedním z nejváženějších výrobců českých piv a známým průkopníkem nových světových stylů.
