Náš „projekt Helsinky“ začal už ve čtvrtek ve Sportbaru Töölö, kde jsme měli možnost i tak trochu mimo sportovní sezonu probrat pod dresy finských legend Teemu Selänneho či Jariho Kurriho s místními jak pivní preference, tak propracovanost defenzivního systému, se kterým je tak úspěšný finský hokejový nároďák.

Z Tap Takeoveru jsme se poklusem přesunuli na společnou večeři sládků účastnících se festivalu. Cestou jsme míjeli slavný olympijský stadion, na kterém náš velikán Emil Zátopek ukázal světu, jak se běhá ve Zlíně. K večeři byla servírována lososová polévka Lohikeitto následovaná Poronkäristys, čili sobím masem s kaší a brusinkami a Sahti – tradiční finský Farmhouse Ale s příchutí jalovce. Naše finská zkušenost byla dovršena druhý den při vyhřívání se v sauně na břehu moře.

Dokonale odpočatí jsme vyrazili na místo samotného festivalu v areálu bývalé kotelny postavené v roce 1909 pro první velkou městskou elektrárnu, která byla jedním z největších stavebních projektů v Helsinkách na počátku 20. století. Jako největší highlighty mezi pivovary mohli návštěvníci ochutnat to nejlepší z produkce velikánů jako Brewski, Stigbergets, Whiplash či amerických Other half nebo Superstition Meadery. Celá akce se nesla v domácké atmosféře se super hudebním doprovodem místních djs a výběrem helsinských foodtrucků.

Zichovecké pivo jsme přivezli reprezentovat mimo jiné klasikou v podobě Krahulíka 1, speciálu Piwo Grodziskie Husarii či NEIPA I’m waiting here. Měli jsme velkou radost z pozitivních reakcí a úsměvů na tvářích degustátorů.

V neděli ráno nás čekalo brzké vstávání, při kterém jsme trochu proklínali divokou sobotní noc. A přímá linka Helsinky Praha nás vrátila zpět z příjemných 25 stupňů do tropického pražského pekla.

Kiitos Suomi! 

Budeme se těšit zase příště!

Autor článku: Míra Ostrý