Falešné ohlašování šílených produktů firmami na prvního apríla už dnes asi málokoho rozeměje. V roce 2010 jsme ale asi ještě byli méně vyčerpaní sociálními sítěmi, memy a rádoby vtipnými marketingovými specialisty velkých firem. Takže když se na youtube objevilo video, kde sládci James Watt z pivovaru Brewdog a Greg Koch z pivovaru Stone se smíchem oznamují jejich velkou odpověď na Black IPA, zasmáli jsme se a zapomněli bychom. Že to je počátek trendu, který tu s námi bude i za více než 10 let, si asi nikdo ani nepředstavil.

Kolaborační várka Stone a Brewdogu s názvem Luciferin se nestala, aprílový žert byl přesně to – jen žert, ale idea zůstala a postupně se z ní stal takový undergroundový pivní grál pro kreativní sládky. Vytvořit světlé pivo, které po vůni a chuti připomene klasický stout se totiž stalo výzvou, do které se začali pomalu pouštět nejen američtí sládci. První opravdové White Stouty (často zvané „golden stout“) pak začaly vznikat hned v roce 2010 a prvenství se připisuje kalifornskému pivovaru Triple Rock Brewing a jejich tehdejšímu sládkovi Rodgerovi Davisovi. Již s prvními příklady se ustalují nejčastější ingredience – káva, kakaové boby a vanilka, ale rozhodně se nezůstává pouze u nich.

V letech, které následují, přicházejí první velká jména ve světě světlých stoutů. Objevuje se JP’s Casper White Stout od pivovaru Whole Hog Brewery a později se do své vlastní iterace pouští i pivovar Stone, který to svým vtipem celé odstartoval, a vzniká jejich silný white stout Master of Disguise. Tyto větší produkce představily nový styl white stout široké pivní veřejnosti a rozpoutávají smršť pokusů, která zpomaluje až kolem roku 2015, kdy tuhle sládkovskou výzvu malinko dohání jeho inherentní kontroverze mezi konzumenty.

Zatímco sládci se snaží využívat stále šílenější suroviny pro vytvoření tmavě chutnajícího piva bez ovlivnění barvy, obchodně tyto piva není vždy úplně snadné prodávat a vysvětlit zákazníkům. Lidé totiž při čtení jména „stout“ prostě očekávají tmavé pivo a pro některé je to prostě nepochopitelné a klamavé. K těmto hlasům se připojují i odmítači mezi tradičnějšími pivními geeky, kteří vedou diskuze o legitimitě white stoutu jako pivního stylu a jeho zbytečnosti a tlačené postmodernosti. Takže v době, kdy už do piv přistává čokoláda, oříšky, zelené kávová zrna, speciálně zpracované slady, pražené dřevěné kostky a jiné na ten čas stále bizarní suroviny, se pivovarům prostě pomalu přestává vyplácet věnovat tomu nadále tolik energie.

V České republice udělal White Stout cákanec poprvé v roce 2018, kdy tento styl uvařily v kooperaci pivovary Raven a Chroust. Vytvořili oříškovou verzi stylu se jménem „Big White Nuts„, která nesla 17 stupňů a méně výraznou kávovou linku ve prospěch citelné oříškovosti. Od té doby na našem území vzniklo jen opravdu velmi malé množství piv tohoto stylu. Je tedy velmi těžké mluvit o tom, jestli je u nás vztah k tomuto fenoménu jiný než ve zbytku světa.

My se pouštíme do White Stoutu konečně až teď v roce 2023. Naše verze je postavena na tradičním anglickém sladu Marris Otter, který vykazuje příjemné lehce oříškové kvality. O pražený charakter stoutu se pak společně starají kakaové boby a cold brew káva z pražské pražírny Doubleshot, pro zjemnění pak přidáváme madagaskarskou vanilku. Doufáme, že vám naše patnáctistupňová sušší verze tohoto stylu bude chutnat a že na styl nezanevřete. My ho považujeme za svěží vítr a opravdu zábavné mentální cvičení.

White Stout je a bude pro mnohé kontroverzní. Je to připomínka té šílenější, experimentálnější, postmodernější a pro mnohé zbytečnější stránky řemeslného pivního světa. Vypráví ale skvělý příběh, který nám ukazuje hlavně to, že vznik nového pivního stylu není v ničích jedněch rukou, ale místo toho prostě ve vůli a konsensu širší pivovarské společnosti, která může udělat světový pivní styl i z nevinného vtipu.

Autor článku: Adam Huml