Patriku, jsi jednou z nejvýraznějších osobností současné umělecké scény. Dokázal bys sám sebe jako umělce charakterizovat?

Nad tím jsem přemýšlel, že málo uvažuji sám o sobě a spíš se zaměřuji na svoji práci, která je pro mě charakteristická. Spíš tedy řeším svoji tvorbu, než svoji personu. Studoval jsem na ostravské univerzitě, v roce 2011 jsem se přestěhoval do Prahy a tam jsem se vypracoval na umělce, který je schopný se uměním uživit. Moji tvorbu specifikuje charakteristický rukopis, kterého jsem dosáhl tím, že jsem si vytvořil vlastní autorskou techniku. Ta spočívá v tom, že maluji přímo z nádob, které převracím rovnou na plátno, trochu jako Jackson Pollock. Já ale tou převrácenou nádobou pohybuju přímo po plátně, tím vzniká barevná stopa, kterou pak doplňuju glitrama, škrábáním, nebo vymýváním. Takže bych se charakterizoval jako malíř, i když jsem s tím označením zpočátku bojoval, protože to byl vlastně takový antipainting. 

Kdy jsi tedy dospěl a ustálil ses v používání této vlastní jedinečné techniky?

V době, kdy jsem ještě kulminoval mezi malováním a prací v grafickém studiu, jsem maloval po nocích a potřeboval jsem urychlit proces tvorby a míchání barev a napadlo mě převrátit tu nádobu přímo na plátno. Tím jsem ten den ukončil práci v ateliéru. Když jsem se k tomu druhý den vrátil a podíval se na to jinýma očima, uvědomil jsem si, jak je to super, a že mi to zabezpečí můj vlastní rukopis. Štětce jsem pak časem úplně opustil.

Čím se ve své tvorbě inspiruješ a mají tvoje díla nějaký společný prvek?

Vždycky jsem si myslel, že inspirace neexistuje, že si to prostě člověk jen tak vymyslí. Ale s odstupem času zjišťuju, že inspirace je vlastně všude. Je to všechno, na co se člověk dívá, nad čím přemýšlí a z čeho čerpá. U mě se to vyvíjelo, na začátku to byly spíš takové pokusy, čerpal jsem třeba z fashion časopisů. Dneska už se všichni inspirují hlavně na Instagramu. Ale ovlivňují mě i palčivá témata ve společnosti, knížky, různé teorie, jako například globální oteplování. 

A teď jedna překvapivá otázka, co ty a pivo? 

Žiju v zemi, která je královstvím piva, takže se mu nedá vyhnout, leda že bych vyloženě chtěl. Je to skvělý nápoj, dokážu si ho užít, ale moc to s ním nepřeháním. Rád zajdu do pivotéky pro něco lepšího, odtud ostatně znám váš pivovar. Ale nejsem určitě beergeek a díky spolupráci na etiketách a osobní návštěvě pivovaru v Lounech jsem do zichoveckého piva lépe proniknul a poznal nádherné věci. 

Pro etiketu našeho piva jsi vybral již existující malbu. Proč konkrétně toto dílo?

Dal jsem majiteli Ondřejovi možnost vybrat z mnoha žánrů, které tvořím, a on byl nejvíce nadšený z abstrakce, což je specifická série. Jsou to většinou vertikální tahy, kde v té nádobě míchám více barev a ty se na plátně propojují. Ondra nakonec vybral dílo, které už je v soukromé sbírce, ale mohli jsme ho pro etiketu využít s laskavým svolením manželů Löbling, kterým tímto děkuji. Obraz se jmenuje Why can’t people stop touching paintings a odkazuje na materialitu díla, kdy lidé, když vidí něco zajímavého, stěží se udrží, aby se toho nedotýkali. 

Kromě maleb jsi na Designbloku představil i spolupráci na kolekci brýlí, která tamtéž získala i ocenění. Je ještě nějaké další odvětví, kam pronikla tvoje tvorba?

To zadání bylo vytvořit brýle pro speciální příležitost, brýle pro vernisáž. Měly být extravagantní z toho hlediska, že když je umělec na vernisáži, měl by být extravagantní a měl by být vidět. Ta spolupráce spočívala v tom, že to byl příběh o mě a já jsem na Designbloku uspořádal vernisáž, kde jsem pověsil obrazil a na otevření jsem je prezentoval jako klasické vernisáži. Takže je to spolupráce, která vytváří příběh…

Co se týče přesahu do dalších odvětví, tak to je hlavně NFT, do kterého bych se teď v nejbližší době rád zapojil, mám nějaká setkání ohledně digitalizace portfolia. Je to jedno z nosných témat v co se týče mojí inspirace, jak už jsme se bavili, ta decentralizace, kdy věci nejsou prakticky nikde. A nový způsob přemýšlení, to jak to popírá naše dosavadní systémy, které byly doposud založeny na hmotných věcech, to mě nesmírně zajímá.

A prozradíš nám, jaké výstavy plánuješ? 

Letos už mám po výstavách, kdy se jich několik uskutečnilo. Pracuji už na výstavách, které budou v roce 2022. Nutno říct, že malba je pomalé médium a včasná příprava je důležitá. 

Čekají mě výstavy v pražské The Chemistry Gallery, která mě zastupuje, také v Not Gallery, pak bych ještě měl mít výstavu v galerii Sýpka ve Valašském Meziříčí, a možná mě překvapí nějaké rychlé pop-upy. 

Autor: Veronika Petráková