Když v roce 1996 Agostino Arioli, sládek italského pivovaru Birrificio Italiano, poprvé uvařil svoje legendární pivo se jménem Tipopils (přeloženo „něco jako pils“) určitě neměl tušení, že se z jeho nevinného experimentu stane celonárodní fenomén a že o 25 let později budou verze inspirované tímto pivem vznikat po celém světě. A v čem tento experiment spočíval? Arioli se rozhodl spojit dva své oblíbené světy, řekl si, že by bylo fajn udělat svěží německý pils, ale nachmelit ho hlávkami za studena jak je typické u chmelených anglických real ale piv v casku. Výsledek tak byl jemně sladový suchý ležák s intenzivní hořkostí a krásnou květinovou vůní použitých odrůd německých chmelů. Na devadesátá léta excesivní studené chmelení také dalo Tipopilsu další styl-definující vlastnost, viditelný zákal, který se stal trademarkem dlouhé roky předtím, než svět propadl kalnému šílenství.

I když uvařit v podstatě první za studena chmelený ležák v kontinentální Evropě je zásluha sama o sobě, úspěch Tipopilsu tkví i v tom co se dělo dál. Arioli neměl za cíl vytvořit novou kulturu, nový pivní styl, ale na Tipopils byl hrdý, věděl že stvořil něco chutného a originálního a tak si dal za cíl tohle své pivo představit a vysvětlit co nejvíce lidem tak, aby se rozšířilo po celé Itálii. Arioli cestoval a reprezentoval na soutěžích na pivních festivalech, dokonce založil svůj vlastní pivní festival soustředěný na jeho lásku k moderním ležákům se jménem Pils Pride. Až později se ukazuje jak velký dojem jeho pivo zanechává a že se tím formuje úplně nová kultura italského pivovarnictví. A jak je to s každým novým trendem, netrvalo dlouho než si kolébka řemeslného pivovarnictví všimla.

Stalo se to v roce 2013, poté co Matt Brynildson, sládek pivovaru Firestone Walker (dnes produkující stovky tisíc hektolitrů ročně) navštívil evropskou soutěž European Beer Star a na ní potkal sládka Arioliho, který ho očaroval svým elánem, energií a odhodláním s jakým lidem prezentoval svojí značku unikátního ležáku. Když Matt Tipopils ochutnal, hned věděl, že tahle chuť je doma v USA mezera, kterou může on skrze svůj pivovar vyplnit a tak se dal po návratu do práce a vytvořil značku, ležákovou vlajkovou loď vařenou dodnes, vytvořil Pivo Pils. V receptu se velmi inspiroval postupem, který nastavili Arioli, ale sáhl po jiné odrůdě chmelu. Aromatický profil svého ležáku postavil na německé odrůdě Saphir, která má jemnější, aromatičtější profil než měl Tettnanger v italském originálu. Jeho rozhodnutí změnit chmelovou skladbu mělo jeden nedozírný následek. Když později Arioli Pivo Pils ochutnal, musel kvality Saphiru uznat a nakonec i on změnil recept původního Tipopilsu, aby využil nesporné kvality chmelu Saphir. Dodnes je aroma Tipopilsu právě z tohoto chmelu. A sládek Brynildson, ten se několikrát nechal slyšet, že ovlivnění sládka Arioliho a receptu Tipopilsu považuje za největší poctu, co v pivovarnictví zažil.

Tímto italsko-americké přátelství neskončilo, protože v roce 2017 se Arioli spojil se sládky z portlandského pivovaru Oxbow, kteří svou verzi Italian Pilsneru už také vyráběli a společně dotáhli tou dobou již tradiční italský festival Pils Pride do států a s pozměněným jménem na Pils & Love přivítali houfy návštěvníků na nabídku asi 50 různých pilsnerů. Od té doby se festival podíval nejen do Portlandu v Maine, ale i na druhé pobřeží do Paso Robles v Kalifornii.

Přestože Italian Pilsner přestává pomalu být mladý styl, zatím se jeho odkaz pořádně zapsal jen doma v Itálii (kde je to v podstatě základní forma pilsneru v jakémkoliv baru s řemeslným pivem) a ve Spojených státech. Jeho odkaz je ale revoluční, přinesl studené chmelení do kontinentální tradice, jak se říká, dávno před tím, než to bylo cool, a proto si dle mého názoru zaslouží daleko víc pozornosti než mu je ve zbytku Evropy věnováno.

Autor článku: Adam Huml