Podmínky pro vznik pivovaru se zdají být v této části Mexika velmi benevolentní, soudě podle toho, že pivovarů pouze na poloostrově napočítáme nižší desítky. Očekávala jsem, že to jsou létající pivovary vařící v pouhých několika větších, ale pokaždé, když se ptám, jsem ujišťována, že každý z dotazovaných má vlastní technologii, někdy mi ukazují i fotky na mobilu a často jde s nadsázkou řečeno o větší hrnec na kamnech. Mimo stovek cenot (zatopených závrtů krasového původu) je tedy Yucatán poset desítkami nanopivovarů, které dodávají do několika podniků. Typickým zákazníkem je Americký, nebo Evropský turista, ale jsou tu i skutečné multipípy orientované na místní vyšší třídu a kosmopolitní mladé lidi, provozované na vzdálených předměstích partami nadšenců: Mexiko kopíruje západní trendy bouřlivého rozvoje řemeslné scény. 

Quintana Roo

Každý, kdo jako turista přijede na Yucatán, poprvé na mexickou půdu vstoupí v Cancúnu, hlavním městě státu Quintana Roo a hlavním městě turismu. Je to šedivé nevzhledné město na pláži, velkovýrobna na dovolenou, kde se sdružuje ta hlavní masa turistů, které Corona stačí. Na tak velké město je nabídka řemeslného piva nic moc, ale na pár dní vystačí.

Perlou Cancúnu je rodiný minipivovárek s vlastním výčepem na maličké kryté zahrádce, Puerto Juarez Brewery. Jak název napovídá, je vedle hlavního cancúnského přístavu, takže je sem dobré spojení autobusem z centra města a pokud máte jízdenku na trajekt, tak se na dvorku můžete připojit k wifi z přístavního terminálu, tak blízko to je. Celý podnik je v režii dvou mladých bratrů, vypomáhá maminka. Zařízení je maličké, jen o málo větší než ten hrnec na plotně. Co mne na Mexiku udivuje, prakticky každý i z těch titěrných pivovárků má ve svém stálém portfoliu alespoň jeden stout. Nejinak je tomu v Puerto Juarez, jejich základní dvě piva jsou průměrná west coast IPA Lanchita a velmi dobrý oatmeal stout Capitania. Čtyři další pípy jsou osazeny vším možným, co zrovna sládky napadne, tak jsme ochutnali blond ale s kombuchou nebo amber ale s lokálními chilli papričkami. Mládenci jsou velmi milí, rádi za každého hosta, který k nim zavítá, a co je hlavní, pivo mají v dobré kondici, bez zřejmých vad. 

Tím nejznámějším místem a nejdéle v provozu je multipípa El Estadio Cerveceria & Restaurante. Poměrně daleko z centra, ale stále se sem dá dojít pěšky. Velký podnik s obrovskou zahrádkou, kde na devíti pípách je řemeslné pivo z celého Mexika, hlavně větších a více dostupných pivovarů, něco vyloženě lokálního zde nenajdeme, jen jména jako Nómada, Morenos, Ramuri… V lednicích (a v našem případě i na jedné pípě) je i nějaká cizina, zejména Belgie, německé pšenice, nebo Stone a Brew Dog. Co se místních piv týče, je i lednice zaměřená na známá jména a „craft“ větší produkce. Večer zde hraje živá hudba a jde veskrze o příjemný podnik, kde posedět.

Svůj taproom zde má pivovar Chela de Playa ze 70km vzdáleného plážového městečka Playa de Carmen. Ten už je ve vzdálenosti vzít si uber. Nenavštívili jsme jej, ale jeho základní produkci ochutnali z plechu. Wheat ale byl vyloženě dobrý, APA svěží a fajn a radost mi udělala Black IPA jakožto vzácnější styl. Zaujala mne i grafika etiket s různými mořskými potvorami.

Druhým skutečným pivovarem v Cancúnu je Tres Cervezas v hotelu Hyatt Ziva na písečné kose v hotelové zóně. Je určen jen a pouze hotelovým hostům. Připravte si 12 tisíc za noc a můžete ochutnat. 

Nejvyhlášenější plážovou destinací je Tulum, městečko 150km na jih od Cancúnu. Ani zde není člověk odkázán na makroležáky. Na hlavní třídě je velká pivotéka se třemi pípami El Grifo. Obsluha jsou zaměstnanci, ne nadšenci, takže o prodávaném pivu moc nevědí a poradit nedovedou (ale jinak jsou příjěmní a nelze mít výhrad, dokud po nich nechcete informace), ale výběr je tu fantastický. Jak ta široce dostupná piva, tak lokální zvláštnosti z okolních minipivovárků (třeba Mundo Maya nebo Pelaná přímo z Tulumu, který vaří jediný zázvorový golden ale se zázvorem ze své zahrádky), tak moderní styly tahounů mexické scény. V tomto podniku má milovník řemeslného piva na několik dní o zábavu postaráno.  Je tu dráž než jinde, jako ostatně v celém Tulumu – ceny západní, úroveň služeb bohužel nikoli. Třeba jeden druh skla na úplně všechno, i imperial stout tu dostanete do ušáku.

Čtyři kilometry po dálnici směrem z Tulumu na Cancún vznikl nedávno zajímavý projekt pod záštitou ekologického spolku na záchranu oceánu. Místo se jmenuje jednoduše Cervecería Tulum a jde o krásný moderní brewpub doprovázený restaurací s vysokou gastronomií. Vaří se tu výhradně z mořské vody a část zisku jde na čištění oceánu od plastů, edukační programy, čistění pláží a ochranu želv… V nabídce je jediné pivo, čisťoučký světlý ležák s až charakterem makropivovaru, do místního klimatu jde o vhodné osvěžení, co jde pít ve velkém. Vzhledem k velikosti zařízení, do nějž je od baru hezký výhled přes sklo, se není čemu divit, když lahve ležáku potkáváme v Tulumu v každé samoobsluze. To je specifikum města, zjevně je tu poptávka po rozmanitosti a tak každý krámek typu 7-Eleven má lednici, kde je několik druhů řemeslného piva k mání. Jinde po Mexiku tohle nezažijeme. 

Yucatan

Hranice mezi státy Quintana Roo a Yucatán jde pralesem podle pravítka, přejedete ji a jste v jiném časovém pásmu. Ve vnitrozemském, pralesním Yucatánu je několik menších měst vystavěných španělskými kolonizátory na indiánských ruinách. Dodnes si zachovala tajemnou atmosféru, malebné uličky, obrovské koloniální kostely s druhotně využitými kameny z pyramid, převažující indiánské obyvatelstvo, pueblos mágicos. Nejkrásnějším z nich je Valladolid. Žádný pivovar k navštívení zde (zatím) není, ale již tři roky v rekonstruovaném středověkém domě s muzeem sídlí podnik Idílio Folklore Cervecero. Nádherná voňavá zahrada hned za kláštěrní zdí je plná stolků, keře a stromy poskytují příjemné soukromí, lampičky v zeleni s houstnoucí tmou zajímavé osvětlení, tropická noc padá rychle. Majitelé jsou yucatánští patrioti, tak na dvanácti pípách nalezneme jen a pouze piva z regionu. Právě tady jsem skeptická vůči tomu, zda jsou pivovary s miniaturním výstavem s vlastní technologií, když vidím obrovskou nabídku nejen na čepu, ale i ve skle. Sin Filtro z výbornými pastry stouty, Thodes Ale s o něco méně výbornými pivy odkazujícími se k severské mytologii, Ceiba se základními styly, Casa Pinillos se zkaženým pivem, Flapper, Patito, Fervor, Acasillados, Esmeralda, Cuerno de Toro, La Harch… Je z čeho vybírat, ne všechno je dobré, vlastně většina pouze průměrná, ale i rozmanitost stylů je taková, že se nenudíme. Jediný problém nastává, když podnik uvádí pivo jménem pivovaru a stylem, jak se pivo jmenuje je na složitější pátrání, když obsluha neví a aplikace typu Untappd zde nejsou zcela rozšířené, používají je spíše cizinci a mnoho piv v nich tak chybí. Pak je to na přímé dotazy pivovarům (pravda, při psané komunikaci mohou použít překladač, tak je to o něco lepší domluva než na přímo, kdy angličtina je tu na dost nízké úrovni). 

Většina z výše jmenovaných pivovarů, které jsou v nabídce Idilia sídlí různě po předměstích hlavního a největšího města Yucatánu, Méridy. A některé mají dokonce svůj podnik. Nejdosažitelnější je taproom pivovaru Cuerno de Toro v samotném srdci historického jádra, shodou okolností naproti našemu hotelu. Pro koloniální domy zde jsou typické nesmírně vysoké stropy, jsou to doslova haly a právě v takovém starém domě je podnik umístěn. Má velmi příjemnou atmosféru a 8 piv na čepu nečekané stylové rozmanitosti s přídavky lokálních surovin (opět potkáváme pivo s místním chilli) a jmény piv po slavných plemenných býcích. 

Zajet do pivovaru Patito už chce uber nebo odvahu. Protože podnikáme výlet po archeolokalitách, máme to druhé. Doprava v Méridě je pro cizince chaotická, autobusovým nádražím MHD je vlastně celé centrum města, stání jsou občas i označená, častěji nikoli, když nevíte přesně, je to na pořádné běhání a hledání. Naštěstí jsem zběhlá v posunkové řeči (angličtina se zde prakticky nevede) a místní nás posílají na správné stanoviště, policisti mi dokonce namalují mapku, protože není úplně jednoduché posunky vysvětlit, za kolik rohů že to mám jít. Zpátky je naopak cesta jednoduchá, stačí mávnout na tu jednu linku, co na vzdálené severní předměstí jede a za 5 pesos je člověk v centru. Plechová hala, v níž se pivovar nachází je v obci Xcanatún u dálnice do přístavu Progreso. Je zavřená, ale hospoda Hermana República ve stejném objektu naštěstí nikoli. Lze zde ochutnat celou produkci pivovaru v hezkém prostředí. Ležák, blond ale, IPA a NEIPA (která NEIPou vůbec není), pilsner, tmavý ležák a nesmí chybět černota, tentokrát vanilkový porter.

Google selhal v informaci, že pivovar Ceiba (podle místního druhu stromu, který měli Mayové za posvátný) má pivovarskou restauraci. Chodíme okolo betonové zdi, nikde nikdo a už vůbec ne restaurace. Pán pracující na zahrádce nás přesvědčuje, že pivovar tu je, ať vlezeme do vrat za rohem. Vlezeme, zazvoníme a vykoukne na nás překvapený majitel. Opravdu žádnou restauraci nemají, ale když jsme tak zdaleka, pustí nás jako VIP na soukromou zahrádku v areálu pod krásným stromem ceiba a prodá veškerou dostupnou produkci v lahvích (zabalenou do přenosné ledničky, kterou při odchodu vrátíme paní sládkové). Dostaneme výklad o jméně, o odkazu k mayské tradici a úctě k předkům, o sezónních pivech. Ceibští jsou to velice milí lidé s láskou k řemeslu… jediná škoda je, že pivo je spíš v nižším průměru toho, co po Mexiku potkáváme, snad jen English IPA byla stylově čistá a stout fajn, ačkoli s 5% nikoli imperial, jak je uvedeno na lahvi. 

Nejrozmanitější nabídka čepovaného piva v Méridě je v podniku Hop The Beer Experience (s podtitulem 3, protože své sesterské bary má v Ciudad de México), je situovaný ve foodcourtu velkého nákupního centra na severním okraji vnitřního města. Trpí zde podobným neduhem jako v Idiliu, a to tím, že piva jsou uvedená pouze stylem. Naštěstí tady je obsluha znalá a ochotná a všechny názvy a pivovary nám napíše. 

Podnik zaměřený výhradně na lokální klientelu – fanoušky řemeslného piva je ještě dále na sever, The Beer Box, pivotéka s výčepem, kde najdeme opravdu krásný výběr všeho možného mexického a něco z USA navrch. Především se zaměříme na lokální produkci pivovaru The Beerlab, který se ukazuje jako jeden z Méridských nejlepších, obzvlášť pivo Pich s oříšky/plody tropického stromu pich je neuvěřitelné. Mám ráda rozmanitost chutí, a proto mne vždycky zaujme něco jiného, neobvyklého, chuť jakou jsem zatím nepoznala a přesně to je pich. Mimo to jsou jejich piva řemeslně podařená, žádné vady, žádná nečistota (a to i u ležáku a světlého ejlu), což není úplně standard. Když si dáme čepovaný pale ale od Ignea a šklebíme se, přiběhne barman a moc se omlouvá, že toto pivo máme vylít, že je zkažené, (no, to jsme poznali…) prý jsme první, kdo si ho po naražení dal.   

Ač je Mérida turisty využívána spíše jako nocležiště při výpravách po okolí a není tolik exponovaná jako plážové lokality, je to v ní s pivem poměrně zajímavé, hodně díky tomu že jde v rámci země o bohaté město (s přívlastkem nejbezpečnějšího a nejčistšího města Mexika) a rozhodně má cestovateli za pivem co nabídnout. Až se budete vracet z mayského Uxmalu nebo dalšího pueblo mágico, žlutého městečka Tizimín, je kam zajít na kvalitní řemeslné pivo a podpořit tak rozkvět místní řemeslné scény.

Autor: Petra Vřesová