V Bruselu nás najdete v krásném baru Domino, v Lutychu pak v přátelském podniku Wild Lab a jestli budete mít někdy cestu do Lovaně, navštivte krásnou pivotéku Hops’n’More, která ukrývá poklady z celého světa.

Povídání o další cestě na sever, tentokrát do Stockholmu, pro vás sepsal sám kolega Míra Ostrý:

Třetí týden v listopadu se mi naskytla velice příjemná povinnost reprezentovat náš pivovar ve Stockholmu na dvojitém Tap takeover v místních dvou Mikkeller barech. Byla to návštěva o to vzácnější, jelikož podobnou akci hostily bary věhlasného pivovaru vůbec poprvé.  

Vyzbrojen informacemi a našimi pivy jsem se vydal nejprve do baru Mikkeller Stockholm. Nachází se ve čtvrti Östermalm, která je vyhlášená velkým množstvím známých luxusních restaurací. Mimo to se zde nachází nespočet kanceláří úspěšných švédských firem, a podle toho také vypadá skladba návštěvníků baru. 

V nabídce našich piv mohli vybírat z Nectaru of Happines v dryhopové verzi s novozélandským chmelem Nelson Sauvin, jeho pikantního kolegy Nectaru of Darknes infuzovaného habanero papričkami, výroční Anniversary Triple Neipou, Double Juicy Lucy, imperiálního stoutu Coconut Raspberry mousse a konečně našeho ikonického Souru Manga a Maliny. V popularitě hrály prim především silné new england IPY, po kterých i místní „kravaťáci“ působili vřele a rozpustile. S manažerem baru Danielem jsme všechna piva zhodnotili, probrali situaci na švédském trhu, příčiny místní poloprohibice a zakončili už obligátním povzdechnutím nad covidovou situací.

Dopil jsem poslední vzorek slavného dánského pivovaru a vyrazil na jih. Do hipsterské čtvrti Södermalm plné designových obchodů s LPčky, second handů a především pivních barů. Při procházce jsem měl možnost obdivovat krásy hlavního města, ale i pocítit severský chlad. Ten se tedy místních příliš netýká a moje myšlenky na čepici ležící na pokoji zahnal až třetí kolemjdoucí švéd v kraťasech a letní bundičce. Celé město je krásně čisté a blížící se adventní období vám na každém rohu připomene opojná vůně čerstvě upečených skořicových šneků zvaných Kanelbullar. 

V druhém baru mě přivítal barman Anders a plná hospoda vášnivě rokujících Švédů. Vmísil jsem se do davu a snažil se z lidí dostat zpětnou vazbu na naše piva. Tady nadšencům řemeslného piva zachutnal především náš Sour a vzhledem k tomu, že mnoho příležitostí ochutnat česká piva neměli, byli velmi překvapení, že se u nás vaří i jiné styly než tradiční ležáky. Scéna craftového piva je ve švédsku přece jen etablována již delší dobu. V reakcích si naše pivo ale rozhodně nezadá se švédskými giganty jako jsou Omnipollo či Apex. Lidé byli nadšeni. To už se ale večer blížil ke svému závěru a já musel chtě nechtě stylový bar opustit a vydat se na hotel. 

Druhý den mě čekalo několik obchodních schůzek, po jejichž absolvování jsem si do uší pustil vypalovačky od Abby a vlakem projíždějícím romantickými březovými lesy směřoval na letiště a domů. Bylo to na tom sychravém severu krásné. Tak snad zase brzy mezi tři korunky vrátím.